Jak se krotí chobotnice

Sdílet Svet módní fotografie, (stejne jako reklamy) je v soucasné dobe uz témer presycen – vsechno uz tu nekdy bylo, je velmi tezké prijít s necím co diváky zaujme a budou si to pamatovat déle nez do doby nez otocí stránku ci uvidí dalsí reklamu. Jednou z cest jak za této situace uspet je pokouset se posouvat hranice, zkouset nové postupy nebo kombinovat staré a osvedcené tak jak to jeste nikdo neudelal. O neco podobného jsem se pokusil - vytvorit módní editoriál z prostredí které je daleko za hranicemi toho co je bezne k videní v módních casopisech: príbeh o souboji krásné dívky a jejího neohrozeného druha s chobotnicí, odehrávající se na mori za bourlivé noci. Neco na zpusob ilustrací z knih Julese Vernea na kterých jsem vyrustal, v kombinaci s trochou dramatu a akce z amerických filmu a s velmi silnou filmovou atmosférou.

po tom co je koncept na svete je první krok projít své archivy, internet a galerie umení a najít materiály které by co nejlépe ilustrovaly náladu a atmosféru celého príbehu


Vzhledem k tomu ze jsem chtel fotit v Cechách kde se mnoho chobotnic nevyskytuje, morí ani oceánu také ne (a uz z principu jsem nebyl ochoten prijmout moznost ze si mám vymyslet neco snazsího) nezbylo nez sáhnout po variante kde nafotím co pujde a zbytek se dodá v postprodukci. K projektu jsem si tedy prizval jeste Tomáse Müllera, jednoho z nejnadanejsích lidí v Cechách kdyz jde o matte-painting nebo fotorealistické montáze, který svolil ze se se mnou do mé megalomanské (a ve své podstate prukopnické, nebot matte painting ani 3D se v míre ve které jsme ho pouzili my v módní fotografii nevyskytuje, v Cechách ani ve svete) akce pustí.

Jako poslední krok zbývalo uz jen presvedcit séfredaktora casopisu Dolce Vita* ze jsem se opravdu nezbláznil a ze to celé dobre dopadne – nastestí jsme vsak spolu uz pár podobných projektu úspesne zvládli takze to nebyl az tak tezký orísek - a mohla zacít produkcní fáze: sehnat lokaci, vybrat modelku, zadat stylistce jak má vypadat oblecení a zadat produkci jaká vsechna svetla, stroje na mlhu, dést a vítr budeme potrebovat a nakonec nakreslit storyboard, který je u projektu tohoto rozsahu nezbytností, scénu po scéne, abychom vedeli co presne budeme fotit, z jakého úhlu a kolik bude potreba postprodukce.

storyboard


Pri objízdení lokací se ukázalo ze plavidlo jaké bych si predstavoval (stará, zrezlá velrybárská lod) se nikde v okolí Prahy a nejspís ani nikde v jinde v republice nevyskytuje, byli jsme tedy nuceni se spokojit se starými vyrazenými hasicskými lodemi na Vltave, v Praze na Císarské Louce, s tím ze je budeme schopni pozdeji prebarvit a trochu zreznout a osuntet v procesu postprodukce.



Nadesel den focení – slunce pálilo, Vltava byla klidná, vsichni asistenti, modelové, make-up artisti, stylisti, produkce i redaktori na míste, svetla i stroje pripraveny, stredoformátové fotoaparáty s digitálními stenami (kvuli maximálnímu moznému rozlisení) pripraveny. Nafotili jsme tedy co jsme potrebovali (a krásne se opálili :)) a prímo na míste (v soucasné dobe se fotí vetsinou pres firewire nebo wifi rozhraní z digitální steny rovnou do pocítace, tzn exponovaná fotka je hned v plném rozlisení videt na obrazovce notebooku) vybrali s séfredaktorem fotky.




Ty jsem pak v prubehu nekolika následujících dní vyretusoval a predal s detaily o tom jak presne má výsledek vypadat Tomásovi.

finální retusovaný výstup od fotografa


Chobotnice vznikla kompletne ve 3D Studiu Max, obtocená kolem zjednoduseného modelu lodi presne podle fotografie do které bude posléze vsazena, nasvícená podle reálného rozmístení svetel pri focení. Stíny a globální iluminace byly pak vyrenderovány zvlást, podobne jako alfa kanál – a celý výsledný model Tomás vsadil do scény tak ze uz témer není poznat ze jde o model a ne reálnou chobotnici.



Zbývá nekolik lokálních úprav kontrastu, barev, pridat rozbourené more (poskládané z referencních fotografií ve vysokém rozlisení s barvami upravenými tak aby sedely k celkovému ladení obrazu), spetku vodní tríste a pár lzic mlhy husté tak ze by se dala krájet a voila – výsledná scéna je na svete.

atmosferické efekty nafocené zvlást, coz má tu výhodu ze je pak mozno jich pridávat ci ubírat podle toho jak se to zrovna hodí pro tu kterou fotografii


výsledná kompozice


Pred finálním krokem fotografie dostává zpátky ke mne, já doladím detaily a zacnu s konecnou postprodukcí – která zahrnuje úpravy barev (tónování tak aby výsledek pripomínal scénu z filmu, za pouzití postupu ekvivalentních gradingu u filmového pásu, s tím rozdílem ze tam kde se u filmu pouzívají specializované stroje muj pracovní nástroj je Adobe Photoshop), kontrastu a celkové atmosféry tak aby byla jeste dramatictejsí a scéna kompletne uveritelná.

finální scéna


To se zdarilo, a po zhruba dvou týdnech práce - jednom dni na úpravách kazdé fotografie pro Tomáse i me je výsledek hotov, odeslán, schválen, pochválen, otisten a zbývá uz jen poplácat se po zádech, vydechnout si, odjet na týdenní dovolenou do Thajska a zacít vymýslet zda se prístí story bude odehrávat na Marsu nebo v prubehu války drogových kartelu v Kolumbii.

Podívejte se také na kompletní sérii fotografií Superdiva pro magazín Dolce vita.

Zajímají Vás konkrétní postupy pri vzniku techto fotografií?
Pripravili jsme pro Vás seminár Pokrocilá postprodukce v módní a reklamní fotografii kde budeme tento i dalsí zajimavé projekty rozebírat do hloubky, vcetne ukázek konkrétních technik které pouzíváme.

Stanislav Petera
www.stanislavpetera.net

matte/3d:
Tomás Müller (Temüjin)
www.temujin.cz

credits:
retouches and final touchup: Stanislav Petera; styling: Jana Medková; make-up: Mária Knapová, hair: Anna (toni&guy); production: Marek Jaros; assisants: Jan Svoboda, Dan Vojtech; models: Denisa D. (Elite Prague), Brano O. (Exit Model Management Bratislava)

equipment/software used:
nikon d2x, hasselblad h2d/phase one 39mpx digital back, profoto, 3ds max, adobe photoshop

Prectete si dalsí clánky v rubrice:
Návody

Design portal