Katerina Skotalová: Ten vizuální hluk je únavný.

Sdílet Mozná jste pred casem zaznamenali projekt s názvem „Jiná Praha“, jehoz cílem melo být jednak ukázat Prahu bez kriklavých reklamních polepu ve výkladech obchodu a zároven ukázat, ze s decentní reklamou muze Praha vypadat mnohem klidneji a príjemneji. Nejen o vlastních projektech, ale i o práci a zivote v Bruselu si s Katerinou povídal Jirka Sekera.

Katerina Skotalová

Vystudovala humanitní vzdelanost na Fakulte humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. V soucasné dobe pracuje jako web designer v Brusellu, kde zároven zije.

Je autorkou projektu „Jiná Praha“ nebo „365 ideas project“.

Osobní stránky: www.pigcore.net

Pro zacátek napis neco o sobe…

Studovala jsem Fakultu humanitních studií UK – studium humanitní vzdelanosti. Není to skola, kde by cloveka vodili za rucicku a ríkali mu, co má delat. Kazdý student si tam sám postupne vybírá, na co se chce zamerit. V mém prípade to byla filozofie umení a teorie vizuálna, ale dostala jsem se i ke kaligrafii a pár dalsím praktickým predmetum...

Zivím se kódováním front-endu  a cástecne web designem. Kódovat jsem se naucila sama uz behem skoly. Nejdrív jsem nejakou dobu pracovala v Praze a ted uz ctvrtým rokem ziju a pracuju v Bruselu, kam jsem se dostala díky svému muzi, který tu dostal dobrou práci. Ríkala jsem si, ze proste nesmím zít celý zivot na jednom míste. Není to zdravé pro vseobecný rozhled.

Vlastne jsem tu byla poprvé v den, kdy jsme se sem pristehovali. Neumela jsem ani slovo francouzsky, ale za nejakou dobu jsem sehnala místo, kde jsem dodnes – starám se o weby nekolika mensích pobocek online car rental firmy. Stránky bezí na legacy systému, coz je nekdy frustrující, ale casto je to i porádná výzva jak nakombinovat veci, abych dosáhla funkce, kterou potrebuji.

365 ideas project

Baví te to?

Práce na webu pro stále stejnou firmu uz zacíná být trochu monotónní. Pracuju ted proto na vlastních vecech a pomalu se i poohlízím po jiné práci. Premýslela jsem i o skole, kde bych se mohla naucit víc o webu, ale nenasla jsem vhodnou. Bud se clovek musí rozhodnout pro programátorsky zamerený obor nebo pro ciste kreativní obor. Chci se totiz naplno venovat web designu a zároven front-endu.

Baví me objevovat oba tyhle spolu úzce propojené a neustále se vyvíjející obory. Snazím se postupne prozkoumávat i související obory. Momentálne mám treba „crush“ na typografii. Delám si custom typografii do suplíku, casem se snad najde neco, co vypustím ven. Nikdy jsem písmo nedelala a mám z neho respekt az strach. Proto jsem to proste musela zacít zkouset. Krome toho se ted taky hodne probírám Google Analytics.

Na web designu se mi líbí, ze jen pouhým usporádáním a hierarchií informací muze clovek hodne ríct. Spousta lidí si to neuvedomuje a zbytecne pridává „eye candy“ tam, kde nemusí, zatímco me baví delat weby co nejcistsí a nejjednodussí. Na kódu se mi líbí, ze tu strukturu informací odrází – vlastne nejradsi kód zkracuju a mazu.

Obecne je na tomhle oboru zajímavé, ze se jeho pravidla stále utvárejí. Kazdý si musí sám najít, co je dulezité. Baví me ty nové veci neustále objevovat. studovat a sama si hledat tu nejlepsí cestu. Díky Twitteru, blogum, tutoriálum a ctením kódu jiných se za poslední dva roky fakt hodne ucím. Vetsinu zajímavých vecí, které mi neco dají, sdílím na Twitteru. Vedlejsí produkt toho, co se ucím, jsou veci, co delám mimo práci – napríklad 365 ideas project.

365 ideas project

Co je 365 ideas project?

Mela jsem problém sednout si a tvorit – a to prestoze mám porád nejaké nápady. Takze jsem si rekla, ze kazdý den musím neco malého vytvorit. Zacala jsem kolázemi a do urcité míry u nich vlastne zustala.

Tvorit denne jsem vydrzela asi ctyri mesíce. Pres den jsem si rozmyslela a nacrtla, co udelám. Vecer jsem k tomu sedla, posbírala vhodné materiály a pohrála si s tím nápadem. Po case to slo celkem automaticky, ale bylo to dost nárocné.
Ted uz netvorím tak casto, jen kdyz mám potrebu neco ventilovat, zato kazdému obrázku venuji víc casu. Nejsem jeste ani v pulce. Tématicky jsou jsou to hodne osobní veci, které ukazuji jen skrz pocity. Je to videt i na názvech – jsou to pocity, které ve me utkví.

Ze zacátku jsem vubec nemela predstavu, jakým smerem se to celé bude vyvíjet. Naucilo me to dostat svoje nápady ven a obecne mi to hodne pomáhá v tom, co delám. Ted uz treba vím, ze pokud jde o kreativní tvorbu, tuzka a papír jsou nejlepsí nástroje na svete.

Co udelám s obrázky nevím. Pár bylo pouzitých jako potisk na penezenky pro Retart.sk, ale to je vsechno. Bude tam minimálne videt nejaký vývoj, coz bude myslím zajímavé. Asi tam i pujdou najít mensí série obrázku, které spolu mají neco spolecného.    

365 ideas project

Doporucila bys Belgii i dalsím lidem z oboru?

Webových agentur je tu hodne a uz není potreba pracovní povolení (pred dvema lety ho zrusili). Je tu málo programátoru, ale u front-endu uz takový nedostatek nebude.

Ale ne kazdému se v Belgii líbí. Speciálne na Brusel lidi, co se sem nove pristehují, spís nadávají. Ani já jsem to tu ze zacátku nemela moc ráda, ale ted to tu zboznuju. Ani nespocítám, kolikrát jsem porovnávala Prahu a Brusel – a kolikrát jsem zmenila názor. Brusel je na první pohled sedé mesto s pár turistickými zajímavostmi. Stací ale vejít dovnitr domu, napríklad do muzeí, kterých je tu spousta (treba nedávno otevrené Magrittovo muzeum). Je tu spousta zajímavých koncertu a událostí. Loni se tu konal Libre Graphics Meeting. Jen je potreba tyhle zajímavosti hledat a seznamovat se s místními.

Lidi jsou tu mnohem méne vystresovaní a dost otevrení cizincum. Vlastne necítím témer zádný problém s tím, ze nejsem Belgicanka – a to delám v ciste belgickém kolektivu. Kolega je tu casto i kamarád a je normální, ze tu spolu kolegové tráví volný cas.

Líbí se mi, ze se tu lidi nebojí nových vecí. Kdyz treba kolega objeví nejakou novou aplikaci, hned si vsichni vytváríme úcty a zkousíme, co to umí a jestli by se nám to nemohlo hodit. Jsem ráda, ze me tohle naucili. V Cesku jsem mela pocit, ze jsme zbytecne opatrní a zbytecne nervózní z detailu. Ale tohle tezko porovnávat s nejakými absolutními závery.

Lokální webová scéna casto reaguje na aktuální dení ruznými projekty, za které není nikdo placený. Napríklad ted – Belgie uz pres 250 dní nemá vládu a místní webové agentury v reakci na to vytvárí spousty akcí a s nimi související microsites, jako treba www.beardforbelgium.be/en/ nebo belgiq.eu. V tomhle je web velmi silné médium a náklady na vytvorení takové microsite minimální v porovnání s tím, kolik toho mohou zmenit.

Moc ráda bych videla víc takových vecí i u nás. Myslím, ze rozhodne máme na co reagovat. Já jsem se ted pokusila prispet svoji troskou do mlýna s Jinou Prahou.

Jiná Praha

Jiná Praha mela pomerne ohlas. Proc jsi ji udelala?

Vzdy, kdyz jsem v Praze, prastí me do ocí, jak je doslova prikrytá cedulemi na obchodech. Nemám nic proti jejich existenci, ale mám pocit, ze uz neznáme nic nez rezanou reklamu a vselijaké reklamní polepy. Pritom existují krásné vývesní stíty, custom lettering, a kam se podely neony?

Obchody kricí, protoze jejich majitelé vsázejí na zdánlivou jistotu toho, ze kdyz budou kricet na vsechny strany, vsichni je uslysí. Mozná si neverí, mozná je nenapadne, ze na to mohou jít jinak. Nevím, proc to tak je, ale nechápu, ze to nikomu nevadí. Postupne prekrýváme, co je u nás krásné. Navíc pri takovém mnozství poutacu uz vlastne nemuze nic dalsího vyniknout, ani samotná reklama…

Chci upozornit na to, ze propagace u nás je v praxi zcela neregulovaná. Legislativu v Bruselu jsem sice nezjistovala, ale vzpomínám si, ze pred rokem natreli fasádu domu v nasí ulici na fialovo a do dvou týdnu byla prebarvená na jemne zlutou.

Mnozství reklamy podél ulic, silnic a dálnic je v Cechách tak velké, ze uz to zacíná být nebezpecné. Ten vizuální hluk je navíc únavný a snizuje nasi citlivost vuci hezkým, ale subtilním vecem. Lidi si uz ani neuvedomují, ze máme na vybranou. Pokusila jsem se proto ukázat, jak by to bez toho hluku asi vypadalo. Proces zneviditelnování vsech tech poutacu byl uklidnující. Myslím, ze i v reálu by Praha s decentnejsí reklamou vypadala mnohem klidneji a príjemneji.

Jiná Praha

Takze ses takhle po vzoru Belgicanu verejne vyjádrila?

Zajímavá otázka, nenapadlo me si to takhle spojit. Asi más pravdu, inspirovala jsem se. Ale vyjadrovat se verejne k vecem okolo sebe podle me zdaleka není jen belgická zálezitost. Internet je skvelým nástrojem na ceste k fungující obcanské spolecnosti… Cesi si sice umejí krásne stezovat, ale bohuzel na nesprávných místech.

Díky za rozhovor.

Foto:
Katerina Skotalová

Prectete si dalsí clánky v rubrice:
Rozhovory

Autor clánku:
Jirí Sekera