Za prací grafika do Anglie, díl 1.

Neríkejte, ze vás nekdy nenapadlo jaké by to bylo pracovat v zahranicí? Ríkáte si „clovek by mel poznat svet“? Za letenku do Londýna dnes nedáte víc, nez kolik vydeláte na jednom banneru, tak co vám brání? Jaké byly první kroky ceského grafika Lukáse Vojíre v Anglii a co radí vsem, co se na podobný krok chystají, se dozvíte v rozhovoru.

Ahoj Lukási, dva roky od tvého minulého interview utekly jako voda, co se za tu dobu v Tvém zivote zmenilo?

Vlastne skoro vsechno, dokoncil sem spoustu zajímavých projektu, zacal s Vjingem a prestehoval se do Anglie. Nadále jsem partner ve studiu GoodShape, ale ted spís ve fázi nehrajícího kapitána, remcajícího cas od casu do designu.



Clánek je o ceste ceského designéra do zahranicí. Co Te privedlo na myslenku odcestovat, proc zrovna  Anglie, co bylo nejvetsím lákadlem?

Chtel sem vyzkouset neco novýho, poznat lidi z celýho sveta, zjistit jak se k ruzným otázkám a problémum staví ostatní. Chci delat práci, ze který mám radost pro lidi, který na to koukaj stejne. I ve svý práci rád strídám styly, formy a prístupy, takze myslenka vystrídat taky pár zemí a zazít pri tom trochu ryzího dobrodruzství se me drzela dlouhou dobu.

A proc Londýn?

Zije tu dost cechu vcetne mojí ségry, taky je to jediná zeme kde opravdu mluvej anglicky. A pak, Londýn je definitivne nejmultikulturnejsí místo v Evrope. Potkáte tu vsechny, Indy, Jamajcany, Americany, Africany, Evropany.. nedávno sem mel dokonce pocit, ze kolem me procházel Eskymák!

Jaké byly zacátky? Pomáhal Ti nekdo s hledáním práce nebo sis musel zarídit vsechno sám? Slysel jsem, ze ze zacátku to není vubec lehké (jazyk, nové prostredí atd.). Co by jsi doporucil mladým lidem, kterí mají také v plánu odcestovat, ceho by se meli drzet a ceho radeji vyvarovat?

Vlastne bylo spís otravnejsí resit vsechny mozný oficiality a neoficiality v Praze. Rozprodat nebo uschovat vsechny ty krámy co za dosavadní zivot nasbíráte. Pak uz akorát nasednete do letadla, trochu se vám klepou kolena, protoze porádne nevíte do ceho jdete, vystoupíte na jednom z nejvetsích letist sveta, porádne nikomu nerozumíte, protoze hovorový British akcent je silnejsí kávicka, volant co byl vzdycky vlevo je najednou vpravo, octem se nemyje podlaha, ale polívaj hranolky, atd. a vy si reknete „tak a ted uz sem pripravenej na cokoli“.

Práci sem mel prakticky lusknutím prstu. Uz z Prahy sem pravidelne komunikoval se svou „Londýnskou spojkou“  Jamesem z recruitment agency, která se specializuje na digital design. Spolu s ním sme vybrali sest agentur, které potvrdili potenciální zájem a kam sem se vydal na pohovory. Anglictinu sem mel vzdycky na pomerne dobrý úrovni, navíc sem spolupracoval s nekolika cizincema, takze sem se toho az tolik nebál. Vsechno nakonec dobre dopadlo, z peti agentur me nabídli pozici, takze sem musel vázit výber. Na jedné strane byly obrí agentury jako Proximity London, osm pater, oddelení na kazdou serepeticku, lidi strídající se jako housky na kráme, na druhý strane „mensí“ studia, cca 30 – 70 lidí, pohodovejsí prostredí. Spís nez na potenciální výplatní pásku sem koukal na to jak mi byli príjemný lidi, tak abych se v nové zemi mohl cítit co nejpríjemneji a vybral si GreenRoom Digital agenturu která delá ciste flashový, multilayerovský, hurá wow stylový weby pro klientelu filmových studií. Je to celkem zmena delat pouze pro jeden prumysl, ale beru to jako takovou vstupní bránu a pocítám, ze po nejakém case zamírím zase o dum dál.

Jinak vsem ostatním bych doporucil: neváhejte, pokud chcete, muzete hned ted vseho nechat a odjet J Pokud chcete zazít neco novýho, máte aspon trochu ucházející portfolio v tom co deláte a umíte anglicky, kontaktujte nejakou ze specializovaných londýnských personálek, hlady tu neumrete. Pokud anglicky neumíte, muzete tu pár mesícu drhnout skopky nebo tocit pivo a anglicky se naucit. Aspon si odpocinete od tech vasich monitoru!



Ríkal jsi mi, ze Londýn je mesto designu prímo zasvecené, jak jsi to myslel? Je prístup klientu a vubec lidí k designu rozdílný nez v CR, respektují Te a Tvou tvorbu, nebo to je jako u nás, lidi si myslí, ze grafice prece rozumí kazdý?

Prijedte se podívat! Letenka vás ted nestojí víc, nez kolik vydeláte na jednom banneru. Projdete se Londýnem a jasne uvidíte propastný rozdíl ve vkusu a vizuálním vyznení prakticky vseho na co se podíváte. Co se vizuálna týce, vládne tu mnohem volnejsí, naprosto nexenofobní prístup. Neustále se tu neco deje.. neco jako kdyz v Praze v pátek vecer nevíte jestli vyrazíte na ten nebo ten koncert, se známejma na pivo, nebo s kamarádkou na výstavu – tak tenhle pocit desetkrát vynásobte, umocnete a budete nekde na Londýnskym predmestí.

Prístup klientu je determinován jiným jevem. Trzní hospodárství zde za desetiletí vyrýsovalo úplne jiný prístup k práci. Manufaktura na nejvyssím evolucním stupínku. Manazer rídí, account komunikuje a designé designuje. Je to tak jednoduché.

V práci ve studiu se mi tu jeste nikdy nestalo, ze by po me kdokoli chtel nejaké jiné nez textové úpravy.. nanejvís tak zvetsit logo, coz je samozrejme výsledkem toho, ze klient dopredu ví co chce a dokáze to srozumitelne vyjádrit. Kazdý chápe svou úlohu v  procesu a je s ní „smírený“, coz je ten hlavní rozdíl projevující se skrz naskrz celou spolecností, od prodavacek v supermarketu po klienty. Samozrejme zálezí na koho narazíte, ale celkove je tu tohle proste nekde jinde.

Jak probíhá Tvuj vsední pracovní den ve studiu?

Ráno musím prijít tak, abych do 10.00 sedel u zaplého pocítace, anglicani moc netolerují ceský prístup „prijdu mezi devátou a pul dvanáctou“. Dám si toast a kafe a banán (ten je nejdulezitejsí) a nechám se odchytit jednim z trafficu, se kterým proberu co mám ten den v  plánu. Mezi dvanáctou a druhou hodinou je doba obeda, který se od toho ceského dost lisí. Ve skupinkách do restaurace na teplé jídlo se chodí nanejvýs jednou týdne, jinak si vetsína lidí sólove odskocí pro sandwich nebo salát a ten pak zkonzumuje bud na firemním baru nebo na vasem stole. V sest hodin vecer koncí pracovní doba a do ctvrt hodiny je design oddelení prázdné. Prescasy se prakticky nevyskytují.

Vetsinu své práce konzultuju pouze s clovekem, kterému se ríká artdirector, ten vsak narozdíl od toho ceského není designér, ale spís cirý kreativec co píse texty a vymýslí feeling daných projektu – to znamená, ze rekne „melo by to být pro holky, ruzové a lesknoucí se“ – a dál uz nechává vse ostatní na me s tím, ze dílcí výsledky mé práce prubezne konzultujeme.

Zkusenosti a nové zázitky jsou jedna vec, dalsí dulezitá vec jsou peníze. Vedlo se uz mnoho diskusí o prumerném platu grafika v CR, shodneme se, ze nám v prumeru vyslo 15 – 35 000 Kc. Jak jsou na tom grafici v Anglii?

Samozrejme nemuzu hodnotit platovou situaci desigéru v celé Anglii. V Londýne, kde se vydelává nejvíc, se muze cistý plat pohybovat okolo 1700 –  4000 librami, s tím, ze horní hranice dosáhnete spís  jako úspesný freelancer po nekolika letech Londýnských zkuseností. Porovnávat tyto sumy s CR je vsak naprosto irelavantní, nebot londýnské ceny nájemného (300-800 liber za pokoj v závislosti na lokalite), dopravy (100 liber za mesícní „tramvajenku“) a jídla (vecere v restauraci okolo 15 liber, pinta piva v hospode 3.50) vám pocit, ze vydelávate balík, hodne zredukují.

Zálezí na vasí povaze, ale lichá predstava, ze za rok práce v Londýne si koupíte byt na Vinohradech, muze velmi snadno skoncit v troskách tak, ze po onom roce budete kvuli bohaté nabídce kultuních, hospodských a jiných zázitku, zít z výplaty do výplaty, tak jako vetsina anglicanu i kdyz budete vydelávat petkrát víc nez prumerný cech.
 
Freelancer, pojem, který se mezi ceskými grafiky sklonuje poslední dobou velice casto. Je situace v Anglii stejná nebo se designéri spíse uchylují k práci v „kamenných“ reklamních ci grafických studiích?

Situace okolo freelancování je dramaticky rozdílná. Na rozdíl od CR je 90 % freelanceru v péci personálních agentur, které jim dohazují práci. Jako freelancera si vás najme agentura (studio) bud na konkrétní projekt, nebo na konkrétní dobu. V obou prípadech vetsinou docházíte v  pracovní dobe ke stolu ve studiu jako bezný zamestnanec. Nekterí freelanceri napríklad u nás ve studiu  pracují jiz pul roku. Freelancer je pak placený ode dne. Cistá mzda na den se pohybuje mezi 170 ˆ– 300 librami, to vám zarucí luxus vypustit jeden týden v mesící a stále vydelávat více nez prumerný brit.

Nevýhoda je ukrytá v tom , ze agentura vetsinou najímá freelancera kdyz neco nestíhá, kdyz je nejaký problém. Práce je pak mnohem více stresující, k cemuz nikterak neprispívá ani fakt, ze i tady agentury (pokud toto neresíte se svou personálkou, která si za to ale strhává nemalé provize) platí az poté co obdrzí platbu od klienta – cili v prumeru mesíc poté co dodeláte ve studiu svou práci.

Zacínat jako freelancer bych tudíz nedoporucil, také proto, ze je lépe mít pred tím v CV alespon rok zkuseností s fulltime prací v londýnské agenture.

Jaký projekt, na kterém si v Anglii pracoval, by jsi oznacil za nejzajímavejsí?

Nejzajímavejsí projekty jsou ted pro me veci co deláme pro Facebook, coz je social networking web 2.0 site, na kterém je krome jiného závislých asi dva miliony londýnanu -  v zásade jde o to, ze skoro kazdý tam má svuj profil a sdílí tak fotky sebe a svých prátel. Krom toho jsou k dispozici mraky více ci méne debilních aplikací pro vzájemné posílání srdícek, virtuálních nakopnutí do zadku a jiných volovin. Pracoval sem na aplikacích napríklad pro seriály Family Guy nebo South Park – obojí velká legrace!




 
Kdyby si mel vyjmenovat trí hlavní rozdíly mezi prací v Londýne a CR, jaké by to byly?

Multikulturnost, kamkoli prijdete, máte jistotu ze v místnosti je alespon jeden Brazilec a dva Indové. Specializace, aneb hrob Ferdy Mravence – práce vseho druhu. Výzva – muzete pracovat na projektech, o kterých se vetsine agenturám v CR tak akorát se zaslinenou bradou zdá.

Poslední otázka, práve nám na DesignPortálu bezí anketa PC nebo Mac. Co na to ríká Lukás Vojír?

Já chápu obe strany. Osobní preference jsou na strane PC, ale at si kazdej delá na cem chce, treba na detskym pocítadle.

Díky za rozhovor

Prectete si dalsí clánky v rubrice:
Rozhovory

Autor clánku:
Lukás Strnadel