Neříkejte, že vás někdy nenapadlo jaké by to bylo pracovat v zahraničí? Říkáte si „člověk by měl poznat svět“? Za letenku do Londýna dnes nedáte víc, něž kolik vyděláte na jednom banneru, tak co vám brání? Jaké byly první kroky českého grafika Lukáše Vojíře v Anglii a co radí všem, co se na podobný krok chystají, se dozvíte v rozhovoru.
Ahoj Lukáši, dva roky od tvého minulého interview utekly jako voda, co se za tu dobu v Tvém životě změnilo?
Vlastně skoro všechno, dokončil sem spoustu zajímavých projektů, začal s Vjingem a přestěhoval se do Anglie. Nadále jsem partner ve studiu GoodShape, ale teď spíš ve fázi nehrajícího kapitána, remcajícího čas od času do designu.
Článek je o cestě českého designéra do zahraničí. Co Tě přivedlo na myšlenku odcestovat, proč zrovna Anglie, co bylo největším lákadlem?
Chtěl sem vyzkoušet něco novýho, poznat lidi z celýho světa, zjistit jak se k různým otázkám a problémům staví ostatní. Chci dělat práci, ze který mám radost pro lidi, který na to koukaj stejně. I ve svý práci rád střídám styly, formy a přístupy, takže myšlenka vystřídat taky pár zemí a zažít při tom trochu ryzího dobrodružství se mě držela dlouhou dobu.
A proč Londýn?
Žije tu dost čechů včetně mojí ségry, taky je to jediná země kde opravdu mluvěj anglicky. A pak, Londýn je definitivně nejmultikulturnější místo v Evropě. Potkáte tu všechny, Indy, Jamajčany, Američany, Afričany, Evropany.. nedávno sem měl dokonce pocit, že kolem mě procházel Eskymák!
Jaké byly začátky? Pomáhal Ti někdo s hledáním práce nebo sis musel zařídit všechno sám? Slyšel jsem, že ze začátku to není vůbec lehké (jazyk, nové prostředí atd.). Co by jsi doporučil mladým lidem, kteří mají také v plánu odcestovat, čeho by se měli držet a čeho raději vyvarovat?
Vlastně bylo spíš otravnější řešit všechny možný oficiality a neoficiality v Praze. Rozprodat nebo uschovat všechny ty krámy co za dosavadní život nasbíráte. Pak už akorát nasednete do letadla, trochu se vám klepou kolena, protože pořádně nevíte do čeho jdete, vystoupíte na jednom z největších letišť světa, pořádně nikomu nerozumíte, protože hovorový British akcent je silnější kávička, volant co byl vždycky vlevo je najednou vpravo, octem se nemyje podlaha, ale polívaj hranolky, atd. a vy si řeknete „tak a teď už sem připravenej na cokoli“.
Práci sem měl prakticky lusknutím prstu. Už z Prahy sem pravidelně komunikoval se svou „Londýnskou spojkou“ Jamesem z recruitment agency, která se specializuje na digital design. Spolu s ním sme vybrali šest agentur, které potvrdili potenciální zájem a kam sem se vydal na pohovory. Angličtinu sem měl vždycky na poměrně dobrý úrovni, navíc sem spolupracoval s několika cizincema, takže sem se toho až tolik nebál. Všechno nakonec dobře dopadlo, z pěti agentur mě nabídli pozici, takže sem musel vážit výběr. Na jedné straně byly obří agentury jako Proximity London, osm pater, oddělení na každou serepetičku, lidi střídající se jako housky na krámě, na druhý straně „menší“ studia, cca 30 – 70 lidí, pohodovější prostředí. Spíš než na potenciální výplatní pásku sem koukal na to jak mi byli příjemný lidi, tak abych se v nové zemi mohl cítit co nejpříjemněji a vybral si GreenRoom Digital agenturu která dělá čistě flashový, multilayerovský, hurá wow stylový weby pro klientelu filmových studií. Je to celkem změna dělat pouze pro jeden průmysl, ale beru to jako takovou vstupní bránu a počítám, že po nějakém čase zamířím zase o dům dál.
Jinak všem ostatním bych doporučil: neváhejte, pokud chcete, můžete hned teď všeho nechat a odjet J Pokud chcete zažít něco novýho, máte aspoň trochu ucházející portfolio v tom co děláte a umíte anglicky, kontaktujte nějakou ze specializovaných londýnských personálek, hlady tu neumřete. Pokud anglicky neumíte, můžete tu pár měsíců drhnout škopky nebo točit pivo a anglicky se naučit. Aspoň si odpočinete od těch vašich monitorů!
Říkal jsi mi, že Londýn je město designu přímo zasvěcené, jak jsi to myslel? Je přístup klientů a vůbec lidí k designu rozdílný než v ČR, respektují Tě a Tvou tvorbu, nebo to je jako u nás, lidi si myslí, že grafice přece rozumí každý?
Přijeďte se podívat! Letenka vás teď nestojí víc, než kolik vyděláte na jednom banneru. Projděte se Londýnem a jasně uvidíte propastný rozdíl ve vkusu a vizuálním vyznění prakticky všeho na co se podíváte. Co se vizuálna týče, vládne tu mnohem volnější, naprosto nexenofobní přístup. Neustále se tu něco děje.. něco jako když v Praze v pátek večer nevíte jestli vyrazíte na ten nebo ten koncert, se známejma na pivo, nebo s kamarádkou na výstavu – tak tenhle pocit desetkrát vynásobte, umocněte a budete někde na Londýnskym předměstí.
Přístup klientů je determinován jiným jevem. Tržní hospodářství zde za desetiletí vyrýsovalo úplně jiný přístup k práci. Manufaktura na nejvyšším evolučním stupínku. Manažer řídí, account komunikuje a designé designuje. Je to tak jednoduché.
V práci ve studiu se mi tu ještě nikdy nestalo, že by po mě kdokoli chtěl nějaké jiné než textové úpravy.. nanejvíš tak zvětšit logo, což je samozřejmě výsledkem toho, že klient dopředu ví co chce a dokáže to srozumitelně vyjádřit. Každý chápe svou úlohu v procesu a je s ní „smířený“, což je ten hlavní rozdíl projevující se skrz naskrz celou společností, od prodavaček v supermarketu po klienty. Samozřejmě záleží na koho narazíte, ale celkově je tu tohle prostě někde jinde.
Jak probíhá Tvůj všední pracovní den ve studiu?
Ráno musím přijít tak, abych do 10.00 seděl u zaplého počítače, angličani moc netolerují český přístup „přijdu mezi devátou a půl dvanáctou“. Dám si toast a kafe a banán (ten je nejdůležitější) a nechám se odchytit jednim z trafficů, se kterým proberu co mám ten den v plánu. Mezi dvanáctou a druhou hodinou je doba oběda, který se od toho českého dost liší. Ve skupinkách do restaurace na teplé jídlo se chodí nanejvýš jednou týdně, jinak si většína lidí sólově odskočí pro sandwich nebo salát a ten pak zkonzumuje buď na firemním baru nebo na vašem stole. V šest hodin večer končí pracovní doba a do čtvrt hodiny je design oddělení prázdné. Přesčasy se prakticky nevyskytují.
Většinu své práce konzultuju pouze s člověkem, kterému se říká artdirector, ten však narozdíl od toho českého není designér, ale spíš čirý kreativec co píše texty a vymýšlí feeling daných projektů – to znamená, že řekne „mělo by to být pro holky, růžové a lesknoucí se“ – a dál už nechává vše ostatní na mě s tím, že dílčí výsledky mé práce průběžně konzultujeme.
Zkušenosti a nové zážitky jsou jedna věc, další důležitá věc jsou peníze. Vedlo se už mnoho diskusí o průměrném platu grafika v ČR, shodněme se, že nám v průměru vyšlo 15 – 35 000 Kč. Jak jsou na tom grafici v Anglii?
Samozřejmě nemůžu hodnotit platovou situaci desigérů v celé Anglii. V Londýně, kde se vydělává nejvíc, se může čistý plat pohybovat okolo 1700 – 4000 librami, s tím, že horní hranice dosáhnete spíš jako úspěšný freelancer po několika letech Londýnských zkušeností. Porovnávat tyto sumy s ČR je však naprosto irelavantní, neboť londýnské ceny nájemného (300-800 liber za pokoj v závislosti na lokalitě), dopravy (100 liber za měsíční „tramvajenku“) a jídla (večeře v restauraci okolo 15 liber, pinta piva v hospodě 3.50) vám pocit, že vydělávate balík, hodně zredukují.
Záleží na vaší povaze, ale lichá představa, že za rok práce v Londýně si koupíte byt na Vinohradech, může velmi snadno skončit v troskách tak, že po onom roce budete kvůli bohaté nabídce kultuních, hospodských a jiných zážitků, žít z výplaty do výplaty, tak jako většina angličanů i když budete vydělávat pětkrát víc než průměrný čech.
Freelancer, pojem, který se mezi českými grafiky skloňuje poslední dobou velice často. Je situace v Anglii stejná nebo se designéři spíše uchylují k práci v „kamenných“ reklamních či grafických studiích?
Situace okolo freelancování je dramaticky rozdílná. Na rozdíl od ČR je 90 % freelancerů v péči personálních agentur, které jim dohazují práci. Jako freelancera si vás najme agentura (studio) buď na konkrétní projekt, nebo na konkrétní dobu. V obou případech většinou docházíte v pracovní době ke stolu ve studiu jako běžný zaměstnanec. Někteří freelanceři například u nás ve studiu pracují již půl roku. Freelancer je pak placený ode dne. Čistá mzda na den se pohybuje mezi 170 ˆ– 300 librami, to vám zaručí luxus vypustit jeden týden v měsící a stále vydělávat více než průměrný brit.
Nevýhoda je ukrytá v tom , že agentura většinou najímá freelancera když něco nestíhá, když je nějaký problém. Práce je pak mnohem více stresující, k čemuž nikterak nepřispívá ani fakt, že i tady agentury (pokud toto neřešíte se svou personálkou, která si za to ale strhává nemalé provize) platí až poté co obdrží platbu od klienta – čili v průměru měsíc poté co doděláte ve studiu svou práci.
Začínat jako freelancer bych tudíž nedoporučil, také proto, že je lépe mít před tím v CV alespoň rok zkušeností s fulltime prací v londýnské agentuře.
Jaký projekt, na kterém si v Anglii pracoval, by jsi označil za nejzajímavější?
Nejzajímavější projekty jsou teď pro mě věci co děláme pro Facebook, což je social networking web 2.0 site, na kterém je kromě jiného závislých asi dva miliony londýňanů – v zásadě jde o to, že skoro každý tam má svůj profil a sdílí tak fotky sebe a svých přátel. Krom toho jsou k dispozici mraky více či méně debilních aplikací pro vzájemné posílání srdíček, virtuálních nakopnutí do zadku a jiných volovin. Pracoval sem na aplikacích například pro seriály Family Guy nebo South Park – obojí velká legrace!
Kdyby si měl vyjmenovat tří hlavní rozdíly mezi prací v Londýně a ČR, jaké by to byly?
Multikulturnost, kamkoli přijdete, máte jistotu že v místnosti je alespoň jeden Brazilec a dva Indové. Specializace, aneb hrob Ferdy Mravence – práce všeho druhu. Výzva – můžete pracovat na projektech, o kterých se většině agenturám v ČR tak akorát se zasliněnou bradou zdá.
Poslední otázka, právě nám na DesignPortálu běží anketa PC nebo Mac. Co na to říká Lukáš Vojíř?
Já chápu obě strany. Osobní preference jsou na straně PC, ale ať si každej dělá na čem chce, třeba na dětskym počítadle.
Díky za rozhovor
Lukáš Strnadel
https://www.designportal.cz/rozhovory/rozhovor-prace-v-anglii.html
25.03.08
