Ve dnech 20. – 22. června se v Brně uskutečnilo přednáškové sympozium pořádané při příležitosti 26. bienále grafického designu. Tématem letošního ročníku se stalo vzdělávání v oblasti grafického designu. Kurátoři Adam Macháček, Radim Peško a Tomáš Celizna vyjímečně uzavřeli soutěžní přehlídku pro profesionály a dali si za cíl představit široké spektrum školních prací a konfrontovat současné metody a přístupy ve vzdělávacích institucích po celém světě.
Foto: archiv Moravské galerie v Brně
Studium vizuální komunikace, jeho různé formy a metody byly tedy i námětem sympozia. Posluchači absolvovali náročný třídenní blok přednášek, ve kterém vystoupily osobnosti z řad grafických designérů i teoretiků spjatých se vzdělávací činností. Jen ti nejvytrvalejší účastníci prošli program poctivě od začátku až do konce, nicméně téměř každý měl svou „slabou chvilku“ a pod tíhou inspirace příspěvků si v pohodlné sedačce a v přítmí sálu na okamžik zdřímnul. Přesto diskuse o tom, která prezentace působila nejzajímavěji, nebo naopak nejnudněji se stala hlavním tématem rozhovorů v předsálí kina Scala, kde se sympozium letos konalo, i následně v brněnských hospodách. Tady je v krátkosti několik postřehů…
Vstupní příspěvek patřil české typografce Radaně Lencové a jejímu obdivuhodnému projektu Comenia Script, novému psacímu písmu pro děti 1. stupně základních škol. Autorka původně navrhla tuto abecedu v rámci svého doktorského studia na UMPRUM a dnes po úspěšných testech ministerstva školství výuku Comenie nabízí jako alternativu řada českých škol. Lencová připravila dobře postavené a informačně vyčerpávající pojednání s nápadem: postupně ukázala všech 26 znaků abecedy napsaných Comenií, přičemž každé písmeno bylo počátkem hesla, které představovalo ideje i úskalí uvedení jejího projektu do každodenní praxe. Přednášce by ale prospěla větší informační sevřenost a moment překvapení, k němuž by stačilo jen občasné porušení autorkou daného schématu písmeno = heslo. Posluchač až příliš přesně věděl, v kterém bodě se řeč Lencové nachází.
Foto: archiv Moravské galerie v Brně
Pozitivní ohlas u publika sklidilo vystoupení grafického designéra Rostislava Vaňka. Vaněk patří k těm, kteří svou prací přispěli k vysoké kvalitě vizuální tvorby u nás, a navíc posledních třináct let vedl ateliér grafického designu a nových médií na pražské UMPRUM. V roce 2010 získal ocenění za celoživotní přínos grafickému designu a na letošním Bienále má svou první retrospektivní výstavu.
S ohledem na téma sympozia začal Vaněk ukázkami vlastních školních prací, zmínil spolupráci s Bienále Brno, vizuální styl pražského metra i Českých aerolinií. Vybranou část své tvorby zasadil do širšího myšlenkového i historického kontextu, a přestože svůj příspěvek četl, měla prezentace výborný spád a příjemné tempo.
Maki Suzuki, který vystoupil za britskou tvůrčí skupiny Åbäke, přišel s velmi odlišným konceptem. Jeho přednáška o přednáškách Seriously Forks X byla založena na interakci s diváky a měla rysy happeningu. Suzuki nejprve mluvil z hlediště, ještě před začátkem samotného příspěvku žádal po divácích potlesk, nechal je nastavovat budíky na mobilech a odkládat své telefony na pódium… Idea nebyla špatná: autor celkem povedeně a vtipně upozornil na některé prezentační stereotypy, opakující se dotazy, nedostatek dotazů, videa a obrázky, které nefungují. Na druhou stranu v takto pojaté přednášce tvoří zábava, a především moment překvapení hlavní ingredience, ty se však vytratily v neúměrně dlouhém čase příspěvku i v tom, že se přednáška vůbec nevyvíjela.
Obsahově i vizuálně přínosný projekt, vytvořený speciálně pro brněnské bienále a pojmenovaný Off-White přednáška o Bienále Brno a vzdělávání, představila korejská designérská dvojice Sulki & Min Choi. Autoři vytvořili z posledních deseti ročníků Bienále Brno sérii infografik o designérech přijatých do mezinárodní soutěžní přehlídky. Projekt také zahrnuje stejnojmennou publikaci a doprovodnou výstavu, která je na Bienále k vidění.
Foto: archiv Moravské galerie v Brně
Pro příspěvek formou interview a diskuse s diváky se rozhodli Linda van Deursen a Armand Mevis, laureáti Velké ceny Bienále 2012. Zpovídal je Moritz Küng, švýcarský kurátor, s nímž spolupracují už od osmdesátých let. Linda a Armand jej oslovili s prosbou, zda by jim pomohl uspořádat na letošní Bienále jejich vlastní výstavu. Moritz Küng přišel s konceptem nazvaným Our Art (v Uměleckoprůmyslovém muzeu MG). Využil faktu, že projekty Lindy a Armanda jsou zaměřeny na klienty ze světa umění, a z vybraných plakátů a knih – tedy objektů grafického designu – vytvořil umělecké exponáty. Vše nechal zarámovat a označit popiskami nadměrných velikostí (takže sama popiska dostala estetickou funkci a proměnila se v umělecký exponát). Diskuse na sympoziu se hodně dotýkala i konceptu brněnské výstavy, škoda jen, že ji v pozadí nedoplnily alespoň nějaké obrazové ukázky (řada posluchačů brněnskou výstavu v tu chvíli ještě neviděla). Výstava ale jako ideový koncept funguje perfektně. Moritz výstižně, originálně a bez konkrétní odpovědi (tam nechal prostor pro diváka) upozornil na často diskutovanou linii dělící volné a užité umění. To je vděčné a stále živé téma, které se vztahuje také ke vzdělávání v oboru vizuální komunikace. Studenti ve škole pracují často na autorských (až uměleckých) projektech, volně experimentují a až v praxi potkají „reálný“ a úplně jiný grafický design.
Praktické zkušenosti z oboru se snažil svým příspěvkem nabídnout britský designér Fraser Muggeridge. Kromě toho, že představil svou letní školu typografie, kterou organizuje už pátým rokem, pojal svou řeč jako hodinový typografický workshop. Je otázkou, zda zrovna zmíněné informace byly pro posluchače dostatečně nové a objevné.
Foto: archiv Moravské galerie v Brně
Přednášející letošního sympozia se drželi tématu, snažili se postihnout svými vystoupeními širší kontext a usilovali o alternativní formy přednášek, než je prostý popis vlastní práce a promítání obrázků z portfolia. Osobně bych nakonec i nějaké malé intro v podobě vybraných prací uvítala, protože organizátorům se podařilo získat skutečně inspirativní osobnosti.
Sympozium (nejen to letošní) ale opět potvrdilo, jak těžké je přichystat poutavou a jasně strukturovanou přednášku, která dokáže publikum zaujmout. Jednou z takových bylo nedávné vystoupení Base Jacobse z Underware v Institutu Cervantes: ukázal svou práci originálně, interaktivně a s přesahem.
Obsáhnout hodinové vystoupení je náročné, v tak dlouhé době se výborné myšlenky snadno rozmělní a divák se unaví. Pravděpodobně by stačilo ubrat něco málo času, aby byl vystupující více nucen k větší hustotě myšlenek a úspornosti vyjadřování.
Přes určité výhrady je nutné na závěr připomenout, že brněnské Bienále i sympozium je výjimečnou a nadstandardní akcí, jejíž význam je pro obor nezastupitelný. Za obrovské úsilí a práci i snahu o invenci patří organizátorům i moderátorovi Jamesi Langdonovi velké poděkování.
A nakonec: Na sympoziu je stejně asi opravdu nejcennější možnost setkávání, všechny ty obědy, kávy, piva, vína (přednášky jsou vděčným startem hovorů) s lidmi, kteří jsou inspirativní, pro které práce nekončí u pracovního stolu, ale opravdu je baví a stejně jako vy si třeba koupí knížku jen proto, že se jim líbila.
Atmosféra každého sympozia je jedinečná a utvrdí vás v tom, že se zase za dva roky opravdu rádi vrátíte.
Autor článku:
Barbora Toman Tylová, Toman Graphic Design
Zdroj úvodního obrázku: archiv Moravské galerie v Brně
