Začátkem letošního roku stálo feopatito před velkým úkolem – přestěhovat se do nových prostor. Využili jsme toho a udělali opravdu pořádnou změnu.
Feo Patito není reklamka, agentura ani grafické studio
Kdo tedy jsme? Na tuto otázku se nám na rozdíl od otázek, co děláme a proč je to dobré, velmi špatně odpovídá. Nejsme reklamní agentura, komunikační agenturou se též necítíme a do krabičky grafického studia také moc nepasujeme… Asi nejvíce se k nám hodí pojmenování „hledači“. Jsme hledači nápadů, inspirace, řešení, progrese v procesu; hledáme cesty, alternativy atd.
A v tomto duchu se rozjel i projekt #kachnahledaprostory, který skončil ještě dříve než začal. Hned po prvním zadání parametrů na nás vyskočily prostory, o kterých jsme hned věděli, že tam chceme trávit čas, tvořit, smát se a občas i nadávat. O vzhled domu, realizaci a správu se postarali Kuba & Pilař architekti.
Největším benefitem pro nás je však okolí. Naše kanceláře se nacházejí v novostavbě v městské části Brno-Žabovresky, hned vedle místní kapličky. Takže i když se nacházíme kousek od centra města, jsme v prostředí připomínajícím vesnici. Klid, pohoda, výborné restaurace domácího charakteru a především – co je pro našeho nejdůležitějšího člena týmu to hlavní – les, co by hrnkem kávy dohodil.
Díky vstřícnosti pronajímatele mohla už během dvou dnů přijít druhá fáze #kachnasezabydluje spojená s fází #kachnahledárešení.
Vzhledem k tomu, že jsme prostory museli vyměnit ve velmi krátkém čase, pracovali jsme s omezeným budgetem, a s tím co jsme si „nasyslili“ v předchozích kancelářích. To však s odstupem času vnímáme spíše pozitivně. Oslovili jsme známé, spolupracovníky a dodavatele a vše bylo za týden hotovo.
Naše kancelář = naše identita
Naším cílem bylo, aby interiér přímo korespondoval s naší identitou, ale zároveň nás neomezoval, aby nám naopak poskytl volnost a možnost seberealizace. Největší důraz jsme kladli na možnost jeho modifikace s ohledem na vzrůstající počet členů týmu a dostatek ploch pro naše „čmárání“. Zároveň pro nás bylo důležité do interiéru zakomponovat i věci, které jsme za dobu naší existence nashromáždili, vyrobili či dostali.
Nedílnou součástí našeho osobního i pracovního života jsou technologie – iPhony, iPady, iMacy, tablety, LCD televize a monitory. I přes tyto všechny vymoženosti moderní doby jsme při hledání identity stejně seděli u stolu a „čmárali“ obyčejnou tužkou na papíry zčásti polité kávou. Pro vizualizaci řešení jsme používali makety z kartonu a dohadovali se u tabule nad poznámkami napsaných na útržcích ubrousků z kaváren. A tak jsme u toho i zůstali i při vybavování interiéru :-).
Zvolili jsme open space o nepříliš velké rozloze. Na fotografiích bohužel prostor velmi splývá, ale v reálu tomu tak není. Interiér je rozdělen do několika částí. Hned u vchodu stojí velký dlouhý stůl zakladatele „kachny“. Potřebovali jsme na něj umístit několik monitorů, notebook, tablet, několik poznámkových bloků atd… a tak jsme zvolili nestandardní řešení. Za pracovní plochu jsme vybrali kuchyňskou desku, která nám poskytla požadovanou pevnost i velikost. Stěně za stolem dominuje velké logo kachny, jež se vyzdobena prvky z naší prezentace. Stůl je schválně umístěn tak, aby umožnil velmi dobrý výhled na celou kancelář a tedy i velmi rychlou interakci při tvorbě. K tomu napomáhá také velká LCD obrazovka sloužící jako čtvrtý monitor. Nejen že ji můžeme využít pro prezentace a brainstorming, ale máme přehled o všech pracovních plochách, což dovoluje rychlé reakce na právě probíhající práce. A to je to, kým jsme.
Každý člen týmu má svůj kousek zdi
Pracujeme jako tým. Neustále spolu komunikujeme, proto jsou i stoly rozmístěny tak, aby na sebe všichni co možná nejlépe viděli. Ostatně i jednací část je součástí prostoru pracovního a není nikterak oddělena. Pro jednání podléhající přísnému utajení nebo povahy státního tajemství nám slouží přilehlé restaurace :-). Prostředí máme hodně domácké, jelikož jeden člen týmu zde tráví převážnou část svého času. Tak vznikl předěl z kartonových krabic, které slouží nejen k uložení věcí, ale také jako stěna oddělující jeho místo odpočinku. Tento prostor nafocen nebyl s ohledem na svou ryze „intimní“ povahu :-). Stěny jsme polepili grafikou vycházející z naší prezentace, ale hlavně útržky z knih a citacemi, kterými se snažíme řídit. Každý člen týmu má svoji část zdi :-).
Největší problém jsme měli s betonovým sloupem, který v prázdném prostoru působil nádherné. Zvrat však nastal v momentě, když se interiér postupně zaplňoval, jelikož jsme nebyli schopni se se stoly kolem něj vymotat. Po chvíli nadávání a neustálého obcházení sloupu dokola nás napadlo využít jej naopak jako střed pracovní plochy. A tak za pomoci jednoho šikovného truhláře vznikl náš „artušovský“ kulatý stůl sloužící nejenom jako pracovní deska, ale také jako plocha odkládací, když se dohadujeme u naší tabulové stěny. Ta sice nepochází z naší hlavy, protože jsme ji zdědili po předchozích nájemnících, ale nebudeme zastírat, že do našeho konceptu padla jako pr*** na hrnec :-).
Proč jsme černobílí?
Haha… to je otázka do pranice. Nejsme černobílí, jen jsme na začátku. Když jsem zakládal kachnu, přemýšlel jsem jaká barva by nás vystihovala. Jak jsme předeslal naše identita je založená na papíře a tužce. Což je pro mě v přeneseném slova smyslu symbolika dvou CMYK barev symbolizujících nulu a sto. To nám vytvořilo základ. A po skicách, a myšlenkových pavoucích se vše začne vybarvovat. A pak jsme hned dopoledne červení a zelení, odpoledne modří atd. A to podle klientů se kterými momentálně pracujeme. Vylepujeme naše návrhy na zdi, či si již hotové práce dáváme do rámečku, protože jsme hrdí že jsme s nimi mohli pracovat. Tedy nejsme černobílí jen jsme ještě neměli čas zdi dostatečně polepit :-).
Koncept byl prostý, vlastními silami a za pomoci snadno dostupných věci nalézt společného jmenovatele a vytvořit prostor, který můžeme nazvat přechodným domovem a pozvat do něj návštěvu – například za pomoci našeho Facebooku, Twitteru nebo Instagramu. Nebo i osobně na kus řeči a hrnek kávy u nás doma.
Foto: Petr Joura
