Foto: Petr Fabo
Virtuální realita je nepopiratelným fenoménem poslední doby. Rozšířila se díky cenové dostupnosti mezi běžnou populaci a takřka každý může skrze svůj chytrý telefon a relativně levné brýle pro virtuální realitu vstoupit do jiného světa. Vylézt do neskutečných výšek, prozkoumat vesmír, postřílet zombies nebo se podívat žralokovi do očí. Všechno už dnes můžeme vidět na videích, ale virtuální realita má schopnost diváka celého obklopit a postavit ho doprostřed dění. Člověk má pocit, že je součástí scény a podněty na něj dopadají s dalekosáhlejšími dopady než jednosměrné dívání se do obdélníku s pohyblivými obrázky. Může se totiž nejen rozhlížet, ale i chodit nebo střílet speciálním ovladačem.
Náš ateliér Grafického designu a vizuální komunikace na UMPRUM záhy pochopil potenciální možnosti využití nejen grafického designu ve virtuální realitě. Naším úkolem bylo v zimním semestru 2016/2017 vytvořit plakát a upoutávku na hororový festival s využitím virtuální reality. První zkušenost s touto technologií jsme si odnesli z pražské mikroherny VR, kde jsme s zatím nejvyspělejším headsetem HTC Vive postříleli pár příšer a řídili ferrari v ukrutně vysoké rychlosti.
Po nepřerušených dvou hodinách hraní jsem došla k několika poznatkům. Dobře vytvořená virtuální realita je opravdu pohlcující. Zpětně jsem si uvědomila, že jsem úplně zapomněla, že jsem byla v malé místnosti a měla na sobě headset. Křičela jsem strachy, když na mě vykouklo strašidlo z rohu, skrčila jsem se a uhýbala, když se na mě řítila horda mutantů. Ale v jistý moment jsem v zápalu hry narazila do stěny herny nebo zakopla o kabely headsetu, které vedly k supervýkonnému počítači. Tyto okamžiky byly pro mě jako facky, které mě probudily z virtuálního omámení a moje nohy a hlava si uvědomily, že nestojím ve vesmírné lodi, ale na pevné podlaze a že dýchám vzduch.
Právě střet fyzické a virtuální reality mě začal na tomto fenoménu nejvíce fascinovat. Dokážeme se snadno teleportovat do jiného světa a zažít tam neskutečné věci, ale vždy tady bude ta neodbytná fyzické realita, kde, když se řízneme, opravdu nám bude téct krev. Navíc: co se bude dít, až bude technologie tak dokonalá, že nepůjde poznat co je virtuální a „skutečná“ realita?
Tyto myšlenky jsem se snažila vložit do mé znělky pro hororový festival. Nakonec jsem došla k závěru, že virtuální realita bude mít v budoucnu velké možnosti využití a je velmi zábavná, ale fyzická realita je mnohem strašidelnější. Náraz se zdí bolí.
Mimo tento vybraný vizuální styl budou na festivalu Massakr k vidění a vyzkoušení i další práce mých spolužáků, jejichž pár ukázek si můžete prohlédnout níže. Pokud byste rádi naše verze virtuální reality zažili na vlastní kůži, jste zváni 14. – 16. 2. 2017 do Kina výtvarných umění na AVU. Budeme mít pro vás připravené brýle HTC Vive!
Upoutávka VR, pro 360° zážitek nutné přehrávat v např. Chromu
Nam Do Hoai, Kryštof Josefus
Foto: Petr Fabo
Průjezd chodbou strašidelného domu je netradičním skloubením klasických filmových technik a moderní technologie virtuální reality. Vše, co divák vidí kolem sebe, bylo zhotovené ručně jenom za pomoci analogových prostředků. Ať už se jedná o chodbu samotnou, která je pouhou miniaturou v poměru 1:10, tak i strašidelné triky vycházející z hororových klasik jako jsou Osvícení či Poltergeist. Změnou perspektivy a měřítka jsme se pokoušeli vytvořit iluzi podivného, strašidelného ale i zábavného prostoru, který diváka pohltí.
Klauzurní projekt tak za pomoci nových technologií nabízí nový vhled do klasického žánru a je jakousi moderní poctou klasickým dílům hororu i pouťovým strašidelným domům.
Upoutávka VR, pro 360° zážitek nutné přehrávat v např. Chromu
Jonatán Kuna, Lucie Zelmanová
Autoři vytvořili hlavomámení. Prostor je hlavolamem, který se snažíš rozluštit a přijít na to, co je jeho smyslem. V prostředí tak záhadném jako je naše mysl stimulují divákovo vnímání měřítka. Chvíli jsi gigantický obr, chvíli jsi titěrný mravenec. Pokud vystoupáš až na vrchol a unikneš pryč, prozřeš a zjistíš, že není úniku – jsi součástí nekonečné myšlenkové reinkarnace.
Kde jsem?
V naší cele v našem čele.
V prostředí tak záhadném
jako je naše mysl,
pokaždé,
když změním směr,
abych uviděl,
co není v zorném poli mém.Opíjím se prostorem.
Kdo jsem?
Naše cela, naše čela.
Upoutávka, záznam z brýlí virtuální reality
Cindy Kutíková
Pane Kopfrkingl, je tu další zájemce na prohlídku našeho chrámu smrti…
Primárním záměrem nebylo vytvořit nové hororové prostředí, ale umožnit divákovi nahlédnout skrz brýle virtuální reality do prostředí hororového filmu již existujícího. Záměrně byl vybrán horor, který je dobře známý. Dalším kritériem bylo, aby prostředí, ve kterém byl film natáčen, bylo přístupné.
Nejde zde o rekonstrukci staré scény (nebylo by to bez původních herců ani možné), ale o možnost přenést se do autentického prostoru za doprovodu autentického zvuku. Tím se divák stává součástí filmové scény kultovního českého hororu Spalovač mrtvol.
Upoutávka VR, pro 360° zážitek nutné přehrávat v např. Chromu
Daniel Šmíra
Virtuální realita vychází z pasivních strachů a snaží se je shrnout do kompaktního celku. Opuštěná bárka sama na rozbouřeném moři symbolizuje jakýsi nepokoj, neukotvenost a může v lidech vyvolat jak pocit stísnění tak i pocit fascinace přírodním živlem. Rozbouřený, nevyzpytatelný živel, nad kterým nemá člověk kontrolu a může jen bezmocně sledovat, kam ho unáší proud. V dáli se objevuje neznámá entita, která může být bájná příšera, bludný Holanďan nebo ztělesnění úzkostí a strachu. Loď reaguje a vypočítává svou pozici vůči vlnám, může se tedy kdykoliv s pozorovatelem převrhnout.
Upoutávka, záznam z brýlí virtuální reality
Autor článku: Hoai Le Thi
Zdroj a foto: vsup.cz
