Do oblasti tiskového průmyslu se Ivo Štuchal dostal náhodou. Nebyl přijat na průmyslový design, tak hledal něco jiného. Litografii ho učil starý pan litograf, který pracoval mimo jiné i pro malíře pana Trnku. Nápady, jednoduchost a preciznost byly hlavní pilíře jeho práce. Tyto principy mu zůstaly v hlavě i po absolvování „Grafárny“ v Praze. Od roku 1998 do roku 2006 pracoval pro firmu NOWACO s.r.o. a mezi tím, v roce 2003, vzniklo SENSO s.r.o.
SENSO znamená v italštině myšlenka, cit, vize, směr. A to by mělo charakterizovat práci pod touto značkou.
Aby bylo možné nastavené principy dodržovat, bylo nutné mít na začátku i na konci výrobního procesu 100% kontrolu. V SENSO proto najdete pouze stroje německé výroby v kombinaci s japonskými měřícími přístroji a v tomto spojení lze dosahovat přesnosti od 10 do 100 mic. Prostřední oblasti, press, se nevěnují – samotných tiskáren je na trhu hodně a kvalitních pouze o trochu méně.
V SENSO jdou svojí cestou a snaží se přicházet vždy s novým a neotřelým řešením jak po stránce technologie, tak i designu. O tom, jak je to baví, je i rozhovor s Ivo Štuchalem. Níže se pak můžete podívat na ukázky jeho práce.
Jaké jsou podle vás trendy v současném obalovém designu?
Trendům se vyhýbáme. Snažíme se o trvalejší koncepce. Například obal P1 jsme vymysleli v roce 2006 a dodnes na trhu funguje.
Od roku 1998, kdy jste s obalovým designem začínal, se určitě řada věcí změnila. Co bylo podle vás to nejpodstatnější? Co naopak zůstává?
Nezačínali jsme přímo s obalovým designem, ale spíš s vymýšlením technologických postupů při zpracování různých výrobků jak z papíru, tak i z dalších materiálů jako jsou plasty a kov. Jsme spíše technologická firma, která si s designem hraje. Změnu vnímáme v cenové dostupnosti některých technologií a tím jejich masovějšímu rozšíření. Bohužel katastrofálně utrpěla kvalita celkového výsledku. Vytrácí se potřeba odbornosti a zapojení hlavy do kreativního procesu. Naše filosofie zůstává stále stejná, to je propojení odborného vzdělání s praxí za podpory německých špičkových technologií a japonských měřících přístrojů.
Jak vnímáte současný tlak na čas a cenu?
Myslíme si, že je to špatná cesta, takový čínský model. My ale žijeme v Evropě. Lidé by si měli například uvědomit, že nepotřebují na všechno obal. Měli by při koupi každé věci přemýšlet, zda-li ji vůbec potřebují či nikoliv a pokud ano, vybrat si správnou a kvalitní, což znamená většinou vyšší finanční částku. Nejenom, že jim bude dlouhodobě sloužit, ale bude jim taktéž dělat radost. Proto přemýšlíme, zdali má smysl některé věci vůbec vyrábět.
Máte svůj oblíbený materiál, se kterým se vám dobře pracuje?
Od roku 2004 po návštěvě DRUPY (největší veletrh tiskového průmyslu) převážně používáme nenatírané papírové materiály. Přijdou nám přirozenější, příjemnější na omak, mají větší pozorovací úhel, motiv se na nich neleskne, zářivky neodráží a tisková barva, která penetruje do substrátu a vysychá pomaleji, navíc krásně voní :-) Výrobky z nich nám přijdou exkluzivnější. Nejraději používáme materiály jako je KEAYKOLOUR a OLIN, krásnou barevnou škálu má POPSET. Přirozenost ve všem :-)
Umožňuje současná nabídka papírů něco, co by bylo dříve nerealizovatelné?
Kvalita papírů se neustále zvyšuje, o tom není sporu, ale pozorujeme také opačný vývoj, kdy právě výše dotazovaný tlak na cenu způsobuje nákup nekvalitních surovin a společně s tlakem na lidi skrz vyšší pracovní nasazení dochází k dodávkám nekvalitního papíru, se kterým jsou v následném technologickém zpracování výrazné problémy.
Řekl bych, že po navštívení několika papíren v Evropě je vidět větší využití recyklované suroviny a materiály z ní jsou opravdu krásné. Dále se začínají papírenské firmy svými produkty orientovat na vysocerychlostní inkoustový tisk. A to je dobře. Opět je oproti laserovému digitálnímu tisku přirozenější.
Z ukázek vaší práce je vidět, že si dáváte záležet na tom, aby měl výsledný výrobek myšlenku a nejen pouze hezký tvar. Tohle je pro klienty, kteří vidí pouze ten výsledek, někdy neviditelná práce, kterou neradi platí. Jaké s tím máte zkušenosti?
Ano, čím je výrobek jednodušší, tím je složitější jej vymyslet. Pochopitelně to zabere i více času a k tomu je úměrná i cena. To lidé nechápou a neradi za to platí. Někdy máme pocit, že kdybychom zpracovávali jiný materiál než je papír, možná by to lidé ocenili více. Ale přece každý produkt musí někdo vymyslet a strávit na tom nějaký čas, ať už se jedná o jakýkoliv materiál.
Je podle vás obalový design perspektivní obor pro mladé lidi, kteří přemýšlí o svém směrování?
Těžká otázka. Na jednu stranu si myslím, že by se produkce obalů měla výrazně omezit a vymyslet jiný způsob distribuce. Na druhou stranu je příjemný pocit vidět něco krásného, neotřelého a funkčního.
Je příjemné odskočit si od počítače a rukama vytvořit maketu budoucího obalu a vnímat jeho hmotu, funkci a eleganci v reálu. O tento úžasný proces jsou mnohé dnešní perspektivnější obory ochuzeny.
Co vám v poslední době udělalo radost?
Nedávná návštěva nové budovy DESIGNMUSEA v Londýně. Nebo rychlost a perfektní systém fungování společnosti FEDEX při objednání krásného papíru z japonské papírny, který byl vymyšlen již pro olympijské hry v Naganu v roce 1998, a i přesto nám udělal radost. To není trend, to je nadčasová elegance :-)
Diář a blok v jednom
Dnes se v tomto segmentu doslova rotrhnul pomyslný pytel. Výrobců a designérů v různých kvalitách je opravdu mnoho. Chtěli jsme přijít s něčím, co bude opravdu krásné, neotřelé a funkční. Vždyť diáři se zabýváme od roku 2003.
Bylo pro nás důležité, abychom spojili diář a blok dohromady s dostatečným místem na poznámky, snadnou a hravou orientací, elegantně zakomponovanou tužkou, integrovanou gumičkou a také místem pro zakládání drobných věcí. Pro kompaktnost, pevnost a čistotu provedení bylo nutné integrovat k vazbě TWINWIRE také hřbet, který by plynule reagoval na množství vložených věcí ke knižnímu bloku. Různých zajímavých detailů a neotřelých nápadů najdete na bloku více.
Obal na vína P1, P2 a P3
Mám velkou radost z obalu na víno MOTÝL (P1), za který jsem obdrželi s Petrou Kinterovou v roce 2007 ocenění za design v soutěži MLADÝ OBAL. Byl tak sexy, že jej použili i na obálku katalogu :-) Při návštěvě jednoho z nejlepších vinařů na bílé víno, pana Künstlera v německém Rheingau, jsem jej objevil vystavený ve vstupní hale. Tento obal jsme si původně dělali pro potřeby naší firmy. Při vytváření jsme si sami pokládali otázky, co by obal měl splňovat a podle toho jsme se řídili. Chtěli jsme, abychom při skladování obalů potřebovali co nejméně místa, abychom při aplikaci loga neutratili spoustu peněz – visačka vznikne při výseku – jednoduchou elipsu opatříme ražbou loga, dírkou a provázkem a máme označení jak lahve, tak i obalu a to téměř z odpadu.
Velká barevná škála může pomoci vytvořit zajímavou a krásnou kolekci, která se neomezuje pouze na zažitý a nudný standard striktního dodržování barev v CI manuálu. Jako bonus je, že obal nemusí po použití ihned skončit v koši, ale je možné jej využít jako vázu na sušené květy. Tak vám může sloužit a dělat radost i po splnění jeho primární funkce. Koneckonců to můžete posoudit sami.
Další obaly na lahev vína následovaly později.
Stánek Antalis pro Designblok
Společnost Antalis nás oslovila, zdali bychom pro ně nenavrhli stánek pro výstavu Designblok. Měli jsme obavu, zda to svedeme, protože jsme nic podobného v naší historii nerealizovali. Ale domnívám se, že by měl být člověk komplexní v oblasti navrhování – vede to k nadhledu. Byl zvolen motiv kruhu, který je jednak nejdokonalejší tvar ve vesmíru podle starých řeckých filozofů a také je zastoupen v logu společnosti Antalis. Požadavek byl, aby si mohli lidé něco malého z výstavy odnést.
Napadlo nás, vyrobit kulatý blok spojený barevnými nýty. Důležité bylo, aby jej člověk přinesl neponičený domů. Kruh ve formátu, který se vejde do kapsy se ukázal jako ideální – nemá rohy – nemá se co ohnout. Celý koncept stánku byl podřízen kruhu – jednoduchý, čistý a snadno zapamatovatelný jazyk v záplavě různých krásných tvarů, barev a předmětů, kterými byl Designblok naplněný.
Zdroj a foto: senso.cz
