Jaká byla konference Mouvo očima návštěvníků? Tato dvoudenní akce v Technologickém centru UMPRUM nabídla pestrou paletu přednášek, které se zaměřily na témata jako AI, 3D animace, robotika, typografie a kreativní proces. Na konference, jsme oslovili několik návštěvníků a zeptali se na jejich dojmy.
Na otázky odpovídali Olga Hesounová a Tereza Saitzová ze Studia Marvil, grafický designér Alan Záruba, pedagog na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Zdeněk Svejkovský, grafický designer na volné noze František Polák a za přednášející pak David Sheldon – Hicks a Christoph Grünberger.
Tereza Saitzová a Olga Hesounová
Jaké téma vás sem letos přilákalo?
Olga: Mouvo pro mě představuje inspiraci a pohled na aktuální dění v oboru. Chodíme sem každý rok, protože víme, že to bude zase kvalitní akce. Nejvíce mě zajímá to, jak přemýšlejí jiní lidé o svých projektech, a získat tak vhled do jejich myšlení. I když se sama motion designu nevěnuji, je pro mě fascinující sledovat různé přístupy k práci.
Tereza: U mě to není to ani tak o konkrétním tématu, jako spíše o tom, že se dozvím něco nového z oboru, kterému se primárně nevěnuji.
Koukám předem na program a na portfolio speakerů?
Tereza: Neříkám, že bych je detailně studovala, ale vždycky si projedu jména a pokud mi některé zní povědomě, tak si je pak případně dohledám na Instagramu.
Jaká přednáška vás zatím nejvíc zaujala?
Olga: Nejvíc se mi líbila přednáška Linuse Ekenstama, který mě zaujal svým přístupem.
Tereza: Přesně z toho důvodu si myslím, že pro lidi z oboru, kteří se mu nevěnují tolik, můžou být řečníci jako Linus Ekenstam skvělým zdrojem vhledu do aktuálních trendů a dění v oboru. I mě bavila jeho přednáška a těším se i na Lucase Hesse, kterého sleduji na Instagramu.
Je nějaké téma, které vám na Mouvu chybí, případně koho byste chtěli vidět příště?
Tereza: Napadá mě, že témata by mohla být pojatá komplexněji. Tím, že je každý ročník zaměřen na jedno konkrétní téma, bavilo by mě slyšet v těch dvou dnech i jiné pohledy a přístupy na stejné téma od speakerů z úplně odlišných oborů.
Díky
Alan Záruba
Chodíte na Mouvo pravidelně?
Jsem jedním ze zakládajících členů Mouva. Už je to 5 nebo 6 let, kdy jsme s Vlaďkou, Markem a Lukášem vytvořili program prvního Mouva. Cítil jsem potřebu spolu s nimi vytvořit platformu, prostor pro tento typ sdílení. A to ne jen pro grafické designéry. Aby to bylo prostě mezinárodní, tak jsme na začátku zvali zvučná jména z různých zemí, což do jisté míry kopírovalo koncept, který jsme kdysi dělali na brněnském bienále, které už dnes neexistuje.
V podstatě jsou to, podle mě, jediné dva dny v roce, kdy se napříč kreativními obory sejdou lidé minimálně ze středoevropských zemí. Já to považuji za hezkou ukázku toho, jak se taková konference má dělat. Samozřejmě to podporuji i ze strany klientů, se kterými dělám, a snažíme se přidat ruku k dílu i peníze do rozpočtu. Ale vždycky je to pro mě nesmírně inspirativní zážitek a nechyběl jsem ani na jednom ročníku.
A máte ještě vliv na program Mouva?
To už určitě ne. Spíš se o tom bavíme, když se potkáme, protože spolu třeba děláme nějaké projekty. Ale minulý rok jsem tady měl přednášku o vizuálním stylu Livesportu, kde nyní pracuji. A předminulý rok jsme tady měli panelovou diskusi o nových trendech v grafickém designu. Takže spíš se podílím tak, že participuji na programu, ale hlavně se snažím být v pozadí a spíše pomáhat a podporovat tuto skvělou akci.
Jaké téma byste chtěl slyšet na Mouvu?
Každý ročník má svůj leitmotiv. Dneska je to hodně o virtuální realitě, umělé inteligenci a technologiích. Mimochodem, mě fascinuje, jak přidali workshopy pro děti. Je jasné vidět, jak se z těch dětí rodí noví designéři, a vedou je kvalitní lektoři. Moje téma, které bych chtěl na některém z příštích ročníků zvednout, je téma analog versus digital. Teď tady byla zajímavá debata o tom přechodu do virtuálního světa a o tom, jaký vliv mají technologické inovace. Já to vidím jako možnost vrátit se k práci, která je ryze manuální, a propojovat ji s digitálními technologiemi. Umožňuje nám to šetřit čas a peníze, které můžeme investovat do další inovace nebo projektů, které vyžadují finanční podporu.
Díky
Zdeněk Svejkovský
Pokolikáté jste na Mouvu?
Letos potřetí.
Koukáte se předem do programu, co tu přesně bude, nebo věříte pořadatelům, že vybrali to nejlepší?
Spíš věřím pořadatelům, že vybrali to nejlepší. Já se především pohybuji v oblasti mediálního umění a jsem trochu mimo dění motion designu. Konference je podle mého rozkročena od komerční tvorby po experimentálnější přístupy, které jsou blíže umění. A to je přesně to co od MOUVO očekávám.
Vidíte tam i propojení mezi uměním a AI?
Jednoznačně. AI je pro mě technologie která sdružuje více médií, které nově nahlíží. Zároveň jí vnímám jako umělecké médium, které se teprve musí etablovat. Je jí totiž často vytýkána vysoká míra autonomie (mezi vstupem a výstupem). Zde se ale nabízí příměr k vynálezu fotografie, která byla v 19. století konfrontována s malbou mimo jiné také kvůli zautomatizovaní procesu vzniku výsledného obrazu. Přesto se dokázala etablovat jako umělecké médium a navíc podle mého částečně ovlivnila vývoj malby samotné.
Jaké přednášky vás letos zaujaly?
Líbil se mi například rozsah tvorby skupiny AATB (Andrea Anner a Thibault Brevet), kteří používají své technologické zázemí (robotická ramena, autonomní stroje) jak pro komerční tvorbu tak pro umělecké experimenty.
Chybělo vám nějaké téma?
MOUVO se více zaměřuje na komerční sféru a přednášející často koncipují přednášky, které diváka s daným tématem spíše seznamují. Někdy bych tedy ocenil hlubší ponor do tématu a nebo cílil přednášky na tvůrčí činnost přednášejícího.
Díky
František Polák
Pokolikáté jste na Mouvu?
Jsem fanoušek, na Mouvu jsem už popáté.
Díval jste se předem na program, co tady bude, nebo jste si řekl, půjdu tak jako tak?
Popravdě, ten program je vždycky tak dobrý, že se na to spoléhám a moc si to předem ani záměrně nestuduji, abych pak byl příjemně překvapený. Vždycky se divím, co za lidi najdou. Beru to jako zdroj inspirace. Přednášející si pak najdu na sociálních sítích a divím se, že jsem je ještě neznal. Program mi přijde vždycky kvalitní, obohacující a inspirativní.
Hlavní důvod návštěvy je tedy inspirace?
Je to tak, vždycky je to i nakopnutí pro moji tvorbu a nastartování vlastního motoru.
Čemu se věnujete? Je motion design součástí vaší práce?
Ano, možná z 30 %. Jedná se například o výstupy na sociální sítě.
Jaké přednášky vás zaujaly?
Nejvíce Studio AATB — ty s těmi robotickými rameny. To bylo úžasné, hlavně to replikování exaktně stejného pohybu kamery do jiných prostředí. To mi připadalo jako úplně geniální myšlenka, umím si představit, jak by se s tím dalo pracovat dál. Prostě naprosto skvělá přednáška.
Super, a je něco, co byste čekal, že zde bude a nebylo? Nebo co by mohlo být příští rok?
Nevadilo by mi, kdyby tu měl přednášku i jeden Čech, klidně v angličtině, ale aby to byl český tvůrce. Ne že bych byl patriot, ale loni zde vystupoval Alan Záruba a letos tu není nikdo z Čech. Berte to jako tip pro organizátory, aby zkusili vždycky z českého rybníčku někoho vytáhnout.
Díky
David Sheldon – Hicks, Christoph Grünberger
Účastníte se konference Mouvo poprvé?
David: Ano, v Praze i na konferenci Mouvo jsem poprvé. Město má neuvěřitelně bohatou vizuální kulturu, která mě vždy fascinovala, obzvlášť v souvislosti s filmovou tvorbou. Pamatuji si, že se tady natáčelo mnoho projektů. Jedním z mých úplně prvních filmů byla bondovka Casino Royale a právě tady se natáčela spousta scén. Takže je to pro mě něco výjimečného být tady a pracovat na různých projektech. A pak jsem se dal do řeči s Christophem, který mě zapojil do své knihy The Age of Data. Během rozhovorů jsme si vyměňovali nápady.
Christoph: Na konferenci Mouvo jsem už počtvrté. Před třemi lety jsme měli panel věnovaný knize The Age of Data. Bavili jsme se o vývoji generativního umění od jeho kořenů v grafickém designu.
Pojďme k hlavnímu tématu letošní konference Mouvo, umělé inteligenci. Christophe, vy jste vedoucím oddělení umělé inteligence v agentuře Jung von Matt…
Christoph: Ano. Máme tři různé jednotky a moje se zaměřuje na koncepční a kreativní aspekty využívající AI. To všechno začalo minulý rok, když jsem nastoupil jako kreativní ředitel s dohledem nad všemi vizuálními výstupy, jako je branding, layout a design. Už v dubnu minulého roku jsem měl nápad používat AI pro předprodukci a prezentace návrhů. Od té doby se to vyvíjí. Minulý rok jsme byli na workshopu Mouvo, kde jsme se snažili pomocí AI generovat 3D tisknutelné objekty, což bylo v té době docela ambiciózní. Měli jsme také podobnou panelovou diskusi, protože jsem v tomto oboru tehdy ještě začínal. Později, na konci minulého roku, jsme měli telefonát se Sylvií a Vlaďkou z Mouva a domluvili jsme se na spolupráci.
David: Uvědomili jsme si, že ne všichni souhlasí s umělou inteligencí a jejím využitím. Existují silní zastánci AI, zatímco v mé roli jsem zobrazoval AI ve filmech. Obvykle jsou tyto obrazy myšleny k vystrašení lidí. Vnímáme AI jako zloducha ve filmech jako Ex Machina a Mission: Impossible, což vyvolává podezření. Je AI chytřejší než my? Nahradí nás? Tyto filmy hrají na emoční stránku a zdůrazňují naši nedůvěru k technologii, kterou jsme sami vytvořili. Pro mě to naznačuje, že si nevěříme. Obáváme se, že naše výtvory budou nadřazené, podceňujeme lidské schopnosti a přeceňujeme naši nedůvěru v budování prospěšných technologií. V tomto smyslu funguje AI jako zrcadlo pro kreativní designéry. Lidé jako vy ji přijímají a chtějí jí porozumět, zatímco jiní, jako já, jsou opatrnější.
Christoph: Protože AI používáme jako nástroj, dělá nás mnohem rychlejší.
Jak se vám na Mouvu zatím líbí?
David: Líbí se mi robotický pes. Je těžké nemilovat robotického psa. Také se mi líbila přednáška Studia AATB, kde předváděli robotické rameno dělající bubliny v umělecké galerii. Bylo to hravé, okouzlující a rozesmálo mě. Cítil jsem k němu jakési pouto. Myslím, že je fascinující, jak robotika proniká do oblasti strojního vidění. Jak stroje chápou svět kolem sebe? Učí se poprvé, viděli jste, jak robotický pes skenoval své okolí a snažil se pochopit, co je kolem něj? Připomíná mi to mé děti, když něco poprvé zažijí. Najednou vidíte svět jejich očima a znovu se stává vzrušujícím. Prožíváte s nimi nové zkušenosti znovu, jako když se poprvé učí plavat. Je zajímavé sledovat, jak se jiné entity, jiné systémy poprvé učí o svém prostředí a co to znamená.
Bylo opravdu zajímavé poslouchat přednášku a chápat, jak robotika zapadá do umění a jak může být jeho součástí. Je to trochu jako model Andyho Warhola. Máte nápad, ale na jeho realizaci máte jiné ruce. A když tyto ruce změníte – ať už je to robot – změní to vztah k dílu? Nebo stále pochází z mysli umělce? To se mi moc líbí.
A chybělo vám zde zatím nějaké téma?
David: Když mluvíme čistě o umělé inteligenci, tak jedna z věcí, kterou jsem zatím neviděl a o které se hodně mluví, je generování obsahu. Pro mě to není úplně budoucnost, ale co mě opravdu nadchne, je, když umělá inteligence dokáže pohánět postavy. Když si můžete popovídat s něčím, co bylo navrženo a oživeno, to je pro mě to, co přináší umělá inteligence.
Myslíte tím, že by AI mohlo některé postavy udělat reálnější?
David: Přesně tak. Představte si, že hrajete počítačovou hru a postava s vámi skutečně komunikuje. Místo ovladače byste s ní jednoduše mluvili. Mohli byste se s ní promlouvat a najednou by se z ní stal plně interaktivní prvek.
Christoph: A to samé se dá využít i v oblasti služeb. Například z pěti Davidových fotografií bychom vytvořili AI avatara. Ten by pak s využitím synchronizace rtů a technologie Chat GPT dokázal s klienty konverzovat. Ovšem existuje zde i riziko. Lidé potřebují důkazy o pravosti. Pokud by vaši zákazníci komunikovali s osobou, která není skutečná, ztratili by důvěru ve vaši značku, a to by byl velký problém. Důvěra ve značku je klíčová.
To už zní skoro jako seriál Black Mirror…
David: Máte pravdu, realita se k Black Mirroru čím dál tím více blíží. Jedním z největších problémů, se kterými se při spolupráci s Charliem Brookerem potýkáme, je držet krok s vývojem technologií. Realita totiž Black Mirror dohání čím dál tím rychleji.
Díky za rozhovor
Zdroj a foto: mouvo.cz, linkedin.com
