To jsem si takhle k neděli pustil televizi a narazil jsem na pořad O češtině. Mám ten pořad docela rád a potěšilo mě, že jsem akorát stihnul návod na psaní obchodního/úředního dopisu a dopisu od fyzické osoby té právnické. Tentokrát bych si však s dovolením dovolil polemizovat s obsahem.
Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český AV ČR se svým pomocníkem 016910 totiž odhalují taje umění navazování kontaktů s čitateli na druhé straně dopisu. Začíná se adresou – je prý možné užití přetisku či „ňáké“ hlavičky – toho, kdo dopis posílá. Tady je nutné se zmínit o benevolenci ze strany Ústavu, neboť je možné použít i logo společnosti. Doplňovací údaje (tedy ty, kterými se dopis doplní až po okraj) jako ičo, telefon fax, atd. jsou pak analogií svobody, neboť tyto je možné užít jak v hlavičce tak v zápatí. Podobné to je i u adresy příjemce. Její poloha je ovšem odvislá od druhu obálky, i když standardem, na nějž jsou uživatelé těchto dopisů zvyklí, je zarovnání vlevo. Tady je třeba upozornit na akční novinku ČSN a tou je název dodací pošty, který je celý od začátku až do konce velkým písmenem.
Po datumu se dostaneme k nadpisu nebo názvu dopisu – slovo věc už se dávno nepíše. Zajímavostí nadpisu je, že je bez tečky na konci a bude ignorován, pokud nebude psán tučně. Poté Markéta dvakrát zařádkuje (zajímalo by mě, kolikrát zařádkovala před tím) a dostává se tak k oslovení, po němž se již rozprostírá vlastní text dopisu. Celý svůj život jsem (a jistě nejen já) opotřebovával mezerník pěti úhozy, abych vydal dostatečně varovný signál o započetí odstavce. Kolik náhradních náplní do mezerníku bylo zbytečně spotřebováno, než Ústav pro jazyk český AV ČR přišel s zařádkováváním. Ještě je třeba dodat, že dopis má blokovou úpravu. Zcela nepochybně proto, že sazba na levý prapor je pro průměrnou sekretářku příliš složitá.
Zapomeňte na rozpustilost oslavující konec dopisu. Přeji příjemný a ničím nerušený zbytek dne, s přáním mnoha pátečních odpolední jako je to dnešní, nebo familiérní mějte se již nebudete potřebovat. Je zde nová univerzální formule S pozdravem či její žoviální varianta S přátelským pozdravem. Strojopisný podpis je pak již jen drobnou komplikací na cestě k perfektnímu obchodnímu/úřednímu dopisu. Je totiž nutné přepnout režim psaní na strojní. Za šestero řádky a sedmero odstavci leží seznam příloh – nebude-li ovšem tučně, stane se neviditelným. V kombinaci s dvojtečkou pak bude neviditelný dvakrát.
Moje otázka zní: „K čemu jsou taková pravidla, která v podstatě nemohou být zavedena do praxe?“
Pravidla musí být aplikovatelná na co nejširší množinu situací. Ústavem navrhovaná pravidla nejen že nerespektují potřeby a možnosti, ale rovnou vymezují minimum situací. Pravidla mají dávat volnost v rámci určitých logických zásad nebo respektovaných zvyklostí. Pokusím se vysvětlit, že se zdaleka nejedná o malichernost.
Co s pravidlem, které nepočítá třeba s tím, že firmy mají vlastní hlavičkový papír, že jedinou jistotou je jakkoliv umístěný text? Můžete se jím řídit. To jistě. Ale pokud vás takových bude víc, stanete se poměrně dost stejnými a bude třeba se nějak odlišit. Takže stejně dojde k porušování a nakonec i k nerespektování takového pravidla. Z toho plyne, že je lepší, pokud se jím nebudete řídit od začátku.
Vždyť bohatě stačí definovat formální obsahové prvky. Jestli pak bude adresa odesílatele vlevo či v pravo, je naprosto nepodstatné. Jaké odsazení odstavců v sazbě používám, má pramalý vliv na obsah sdělení. Pokud použiji na začátku tabulátor o jiné velikosti, než je pět úhozů mezerníku, pak mi třeba bude vyhovovat vlastní mezera mezi odstavci – pokud ji vůbec užiji. A co teprve sazba do bloku. Ta je přeci tím nejhorším řešením pro běžného pisatele. Text bývá zarovnán tak násilně, že mezery mezi slovy dosahují rozměrů vlastních slov. Tady by se naopak hodilo doporučení zarovnávání na levý blok. A jestli používám pro nadpis tučný, polotučný nebo zcela odtučněný řez, je snad čistě moje věc – dokud nekončí tečkou a je jakkoliv oddělený od textu, jemuž předchází. Všemu pak vévodí logická úvaha u „doplňovacích“ údajů, které mohou být jak v záhlaví tak v zápatí. V naprosté většině případů bude pořadí zjišťovaných/hledaných informací: 1. JMÉNO ADRESÁTA, 2. TELEFON/MAIL/WEB (zcela běžné a velmi rychlé kontakty), 3. všechno ostatní včetně adresy. Proč zrovna ta má ale svoje pravidla nadřazující je nad ostatní informace je záhadou. Zkrátka pravidla, která mi nepomáhají a od začátku se mnou nepočítají, přeci nebudu respektovat (alespoň ne dobrovolně a s pochopením).
Co mě také zaráží, je žargon, jaký se užívá. Ten napovídá, že až teprve teď se pomalu začíná měnit zaběhnutá praxe psacích strojů. Jak pak má vypadat úprava a dodržování pravidel ze strany malých dětí, které se začínají seznamovat s počítačem. Psaní na počítači je dnes nejběžnějším psaným projevem a do budoucna bude jeho pozice ještě silnější. A tady se evidentne návod tvoří s přílišným ohledem na starý systém a lidmi s počítačovou gramotností na úrovni žáků základní školy. Řeší-li tedy nějaká instituce velikost písma doručovací pošty a řez písma pro nadpis, pak by měla mít minimálně podobný smysl pro detail i v jiných aspektech své existence. A pokud tyto ostatní detaily nepovažuje za podstatné, pak by pro ně neměla vytvářet pravidla.
Zmiňovaný pořad O češtině můžete vidět zde>>.
OPRAVA!!!
Otázka v předchozí verzi zněla: „Jaký je váš názor na pravidla pro psaní dopisu definovaná Ústavem pro jazyk český? Máte pocit, že jsou taková pravidla funkční a hodná dodržování?“. Ústav pro jazyk český není autorem normy a tedy není tvůrcem zmiňovaných pravidel. Tím je Český normalizační institut.
._. Skákala
https://www.designportal.cz/nazory-komentare/Dopis.html
22.04.09
