Kovářova kobyla… ale znáte to jistě sami. Než se webdesignerovi podaří udělat vlastní přítelkyni web, trvá to mnohdy déle, než vydrží přítelkyně. Stejně tak se to má i s fotografy. To jsem se ale rozhodl – alespoň ve svém případě – změnit a nafotit si rozsáhlou sérii portrétů členů rodiny.
Série bohužel skončila u babičky, která se ukázala jako nerozlousknutelný oříšek. Člověk by řekl, že když už za sebou má nějaké ty reklamní kampaně v Čechách i v zahraničí, v časopisech mu občas vycházejí fotky, které babička pravidelně vídá a chválí (dalo by se namítnout, že to má v popisu práce, ale stejně…), nebude problém si vyfotit i ji. Bohužel však byl. Babičce totiž v raném věku (před 70-ti lety) kdosi řekl, že není fotogenická. A přes to nejede vlak. Fotit se nebude.
Krok 0: lstí babičku vyfotit
Bylo tedy třeba zvolit cestu lsti. Babičce jsem (s asi ročním předstihem, aby to nebylo příliš nápadné) založil malou (a kupodivu docela úspěšnou) živnost na výrobu ručně pletených ponožek z jehněčí vlny. K živnosti jsem opatřil všechny potřebné rekvizity – vizitky, web atd. A zhruba po roce se mi podařilo dohodnout (další lstí, jak jinak) o pletacích babičkách článek v jednom nejmenovaném časopise pro ženy. K článku samozřejmě byly třeba fotky a to byla chvíle, kdy jsem konečně začal doufat, že se projektu zadaří.
Celá série fotek měla být konzistentní a fotky pokud možno vypadat spíše jako malby. A to jak prostředím, tak oblečením a celkovou atmosférou. To se u ostatních členů rodiny dalo zařídit běžnými triky reklamního fotografa, totiž běžnou produkcí (která zajistí odpovídající prostory), stylistou, který zvolí vhodné oblečení a světlem, které bude odpovídat kýžené atmosféře. Jenže zkuste 80-ti leté babičce vysvětlit, proč se musí fotit někde, kde to nezná, v oblečení, které není její. Zde pak musí nastoupit trik poslední záchrany, totiž postprodukce.
A jak upravit fotku tak, aby vypadala jak malba? To není až tak složitá záležitost, jak by se mohlo zdát. Po několika letech a mnoha tisících hodin práce s fotkami jsem si rozdělil pracovní postup do několika fází:
Krok 1: příprava a zdroje
První, nejdůležitější, je fáze přípravná. V té si přesně definuji, čeho chci dosáhnout, jak má vypadat výsledný obrázek, a pokud je to nějaká složitější montáž, tak si ji ideálně rozkreslím. Věděl jsem tedy, že chci fotku (obraz) babičky, jak plete ponožky někde na chalupě u krbu a v pohodlném křesle. Aby babičce nebylo smutno, společnost jí dělá druhá babička (její sestra) a moudře spolu rozprávějí o životě. Celková tonalita a barevnost by měla být tlumená, barokní, málo světla a hodně stínu.
Ve druhé fázi si opatřím kvalitní zdroje. To, co jsem si nafotil, si převedu z RAWu, to, co jsem si nenafotil, koupím ve fotobankách, s patřičnými právy a v co nejvyšším rozlišení. Zde jsem si nafotil vše, jen chalupa (ta jediná, kam byla babička ochotna jet) bohužel měla jiné barvy, než jsem potřeboval, a krb stál o kus vedle, než bylo třeba, takže jsem ho měl na samostatné fotce.
Zdroj: stanislavpetera.net
Krok 2: kompozice a maskování
Třetí fáze je pak složit si hrubou kompozici. Tam většinou zjistím, zda vše sedí, jak má, pokud nesedí, tak přesouvám, dokud nesedí. Na tuto fázi navazuje skládání načisto, což je časově vůbec nejnáročnější část celé úpravy fotografie. Je totiž potřeba si ke všem objektům a všem jejich segmentům, které budu třeba selektivně obarvovat nebo jim měnit kontrast, vytvořit přesné masky. Zcela přesné masky. To většinou zabere několik hodin a nedá se tomu vyhnout.
Ve velkých postprodukčních studiích tuto práci dostávají na starosti mladí, nadějní retušérští nováčci, aby se zaučili. V malých studiích si masky může člověk buď udělat sám za dlouhých zimních večerů, nebo fotku poslat do Číny, kde mu je za malý obnos vytvoří pracovití a zapálení kolegové. Já zvolil variantu první, nebudu přeci nechávat na babičce pracovat Číňany.
Zdroj: stanislavpetera.net
Krok 3: retuše
V další fázi, kdy mám vše složeno a vymaskováno, se věnuji retuším. Retušuji pleť, šaty, prostředí, zkrátka, co je třeba. Snažím se o to, abych sladil všechny elementy fotky tak, aby byly co nejvíc neutrální, možná trochu šedivé a nudné, ale seděly dohromady, aniž by mě cokoliv tahalo za oko. Touto fází končí nudná, technická práce a co následuje, je již čisté retušérské potěšení.
První radostná věc, na kterou se zaměřuji dále, je jemná práce s barvami (to je ta, kde babičce nenápadně změníme barvu halenky i sukně tak, aby ladila s celým prostředím), kde využiji všechny masky, které jsem si vytvořil…
Zdroj: stanislavpetera.net
Krok 4: světla a stíny
Následuje buď zvýraznění světel a stínů, nebo úplné přesvícení scény zesvětlováním a ztmavováním lokálních oblastí. To fotce dodá na plastičnosti a hloubce a místy to dodá efekt, který by čistě světlem dosáhnout nešel.
U babiček jsem celé prostředí ztmavil, naopak babičky zesvětlil a dodal detaily, které prosvětlují záhyby na jejich oblečení, což je stará, osvědčená barokní technika.
Zdroj: stanislavpetera.net
Krok 5: tónování
Nakonec zbývá už jen natónování celé scény do konečné podoby. Zda se záměr podařil, posuďte sami, já byl spokojen a babička už téměř začala věřit, že na fotce může vypadat dobře.
Zdroj: stanislavpetera.net
Celá úprava fotky zabrala několik málo hodin, ale ve srovnání s náročností celého projektu to byla jen opravdová třešnička na dortu.
Postupy a techniky se lze naučit
Kostru postupu, který jsem zde ve stručnosti popsal, lze použít na téměř jakoukoliv rozsáhlejší postprodukci, principy jsou vždy stejné, jediné, co se mění, jsou použité techniky.
Příští týden na Design Portalu hrajeme o několik vstupů na seminář Postprodukce v módní a reklamní fotografii, kde se můžete tyto a další postupy úprav fotografií naučit. Pokud nechcete nechat nic náhodě, svoje místo na semináři si zarezervujte hned.
Postprodukce v módní a reklamní fotografii
Naučte se retušovat jako profesionálové
Datum:
13. dubna 2013
Místo:
Praha
Přednášející:
Stanislav Petera
Další informace
Autor článku a fotografií:
Stanislav Petera
Design portal
https://www.designportal.cz/navody-tutorialy/stanislav-petera-babicky.html
06.03.13
