Klára Mikešová je sklářská výtvarnice, designérka a architektka. Navrhuje od drobných předmětů jako jsou šperky, přes objekty střední velikosti (vázy, mísy, lampy), až k obrovským světelným skulpturám a celým interiérům. Společným jmenovatelem její tvorby je sklo. V soutěži Master of Crystal se jí se svou kolekcí šperků podařilo zvítězit dvakrát po sobě.
Sklo je mi věčnou inspirací a stále mě dokáže překvapit.
K designu šperků jste se dostala až po studiu architektury a následném studiu v Liberci. Popíšete nám blíže Vaši cestu?
Studovala jsem Fakultu architektury ČVUT v Praze a následně Fakultu umění a architektury TUL v Liberci pod vedením Bořka Šípka. Byla to nádherná a neopakovatelná příležitost učit se od světově uznávané špičky ve sklářském oboru a za možnost konzultovat s ním své práce jsem velmi vděčná. Byl to vždy skromný člověk, přesto čeho dosáhnul.
Po studiích jsem se stala součástí Preciosy Lighting bývalé Lustry Kamenický Šenov. Z první ruky jsem tak mohla pozorovat práci mistrů na huti, v brusírně i kovodílnách. Řemeslo se zde předává z generace na generaci a některé technologické postupy se zachovaly beze změny přes sto let. Důraz na tradici je zde cítit na každém kroku a já moc ráda objevovala výrobní tajemství s tím spojená. Myslím, že je důležité, aby za navrženým designem byly vidět i jeho kořeny.
Jaké to je studovat pod vedením takové legendy jako je Bořek Šípek?
Možnost studovat u Bořka Šípka byl hlavní důvod, proč jsem si vybrala Liberec. Jeho myšlenkou bylo, že dnešní doba už nepotřebuje žádné nové věci, nepotřebujete navrhovat další židli, je jich tu dost. Vím, je to dost zvláštní přístup takto učit design, ale podstatou sdělení je, že vlastně jediným důvodem, proč byste měla navrhnout něco nového, je předání myšlenky nebo emoce objektem.
Proč jste si oblíbila právě sklo?
Sklo je úžasný materiál. Mění svůj vzhled v průběhu denní doby a změnou prochází i zrcadlením svého okolí. Vždy bude jiné, nikdy stejné. Zachytit podstatu skla je obtížný úkol na celý život.
V soutěži Master of Crystal se Vám opakovaně dařilo. Jaký máte recept na úspěch? :)
To je otázka spíše na odbornou porotu. Já si můžu jen domýšlet, co za aspekt v mých pracích je zaujal. Každopádně do všech mnou navržených objektů se snažím obtisknout vnitřní myšlenku, jakousi podstatu každé věci. Měla by odpovídat na otázku, proč je věc tvarovaná tímto způsobem, proč byly zvoleny konkrétní materiály nebo barvy. Z mé produkce je dobrým příkladem tohoto přístupu soubor šperků s názvem Origins, který kromě jiných ocenění získal právě Master of Crystal v roce 2015.
Objevily se nové pracovní nabídky v návaznosti na úspěchy v soutěži?
Designérská soutěž je určitě výbornou příležitostí ke kreativitě, ale také jako užitečná forma zviditelnění. Výstavy jako Handmade dreams, Křehká krása, Mezinárodní trienále skla a bižuterie Jablonec nebo i některé zahraniční by bez úspěchů v soutěži nejspíš nebyly součástí mého portfolia. Stejně tak jako podíl na nové anglické publikaci o skle Designing and making glass jewellery od české autorky Mirky Janečkové.
Vaše práce se objevily na výstavách po celém světě – Paříž, Hongkong, Milán anebo v Čechách v Jablonci nad Nisou. Jaký je to pocit?
Pocit je to určitě příjemný. Největší radost mi dělá již zmíněná putovní výstava Handmade dreams, která od jejího zahájení roku 2016 navštívila Španělsko, Portugalsko, Řecko či Bulharsko a doufáme, že se jí úspěšně podaří zakončit až ve vzdáleném Japonsku. Přestože mě tyto úspěchy těší, zatím se jedná vždy o výstavu sdílenou s jinými umělci. Do budoucna bych ráda představila své kolekce také na samostatné výstavě.
Vyberete 3 práce, které bychom si mohli blíže představit?
Spíše než tři jednotlivé práce bych představila tři oblasti, kterým se nejvíce věnuji:
Šperk
Kolekce Origins – jak už název napovídá, vypráví příběh o původu. Šperky jsou vyráběny z tenkých skleněných trubiček, které jsou původně základní surovinou pro výrobu korálků. Já jsem v nich ale viděla i jiný potenciál. Udělala jsem v procesu výroby pomyslný krok zpět a použila tyto skleněné tyčinky ještě před jejich finálním dopracováním do podoby perlí. Jde tedy o šperky vzniklé z prapůvodu všech korálků. Kolekce Origins byla jak za estetiku, tak za svoji vnitřní myšlenku oceněna cenou České sklářské společnosti a stala se také vítězem prestižní designérské soutěže Master of Crystal pro rok 2015.
Titul Mistra křišťálu jsem obhájila i v roce následujícím s kolekcí Identity. Ta vycházela z tradičních českých vzorů broušeného křišťálu, které byly jako „brusičská abeceda“ přeneseny na vojenské známky ze skla, aby reprezentovaly naši českou totožnost. Předměty z obou kolekcí se staly součástí sbírek Muzea skla a bižuterie v Jablonci.
V loňském ročníku Master of Crystal Cena Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou patřila mému dílu LABglass. Design nese myšlenku, že náš život je vlastně soubor vzorků, souhrn vzpomínek a soupis emocí. Každou takovou událost můžeme vyjádřit vypískovaným dekorem, něco jako tetování ve skle. Je to obrázek, který má význam jenom pro vás a připomíná vám určitý moment z vašeho života. Šťastný či nešťastný, prostě takový, který si přejete připomínat a který vás činí tím, kým skutečně jste. Šperk je tak velmi osobní a variabilní. Materiálově jsem zde netradičním způsobem využila laboratorní krycí sklíčka, která běžně slouží k přípravě vědeckých vzorků pod mikroskop a každému vtiskla nějakou vzpomínku. Vlastně možná práci překřtím na Memento, protože lépe a emotivněji vystihuje podstatu tohoto šperku.
Produkt
Jedním z mých oblíbených designů je sada s názvem 2in1. Jde o set dvou předmětů (lampy a mísy), vzniklé z původně jediného objektu, demižónu na víno. Patří k sobě a ani to, že byly opuknutím odděleny, na tom nic nezmění. Nikdy nebudou daleko od sebe. Lampa osvětluje stůl a na stole leží mísa naplněná ovocem. Dva kusy stejného původu a rozdílného účelu, spojené tímtéž dekorem. Technologicky se jedná o recyklované užitné sklo, které bylo ručně pobroušeno do různých dekorů.
Můžeme zde mluvit dokonce o pojmu upcycling, tedy nejen o čistém znovuvyužití, ale povznesení a vytvoření přidané hodnoty pro věc jinak vedenou jako odpad. Inspiraci pro ornamenty hledám většinou v české přírodě: textura kamene, včelí plástve, pnoucí se rostliny nebo smrkové větévky. Každý z dekorů je nejprve rukou nakreslen na povrch skla tak, aby dobře kopíroval a podpořil jeho tvar. Následně se ručně vybrušuje brusičskými kameny za neustálého chlazení proudem vody, jinak by mísa při zpracování praskla. Jedná se o řemeslný postup, který se za víc jak sto let nijak výrazněji nezměnil a v českém tradičním zpracování skla a křišťálu má hluboké kořeny.
Světlo
Třetím okruhem, kterému se věnuji, jsou takzvané bespoke instalace neboli světelné skulptury na zakázku. Ty vznikají na základě podnětu klienta, který přichází s prostorem a přeje si jej ozvláštnit originálním designem. Často to bývá soukromý investor se svým rodinným domem a přáním přenést krásu českého skla do svého domova. Takovým požadavkům vyhovuji moc ráda. Kromě rezidencí jsou častým místem pro moje designy schodiště a haly hotelů, recepce a zasedací místnosti administrativních budov, ale také kavárny a restaurace. Noví klienti mě často vyhledají na základě některé z mých předchozích realizací nebo díky webovému portfoliu. Kontaktují mě, sedneme si nad jejich záměrem a ve vzájemné spolupráci vytvoříme krásnou uměleckou světelnou instalaci z českého ručně tvarovaného křišťálu podle jejich přání.
Po nějakou dobu byla v továrnách tendence modernizovat, nahradit ruční práci za strojovou. Jistě zde hrály roli ekonomické faktory: rychlost výroby a zaručená totožnost každého výrobku. Naštěstí tu ale stále existují lidé, kteří ctí české kulturní dědictví a váží si ruční práce a umu předávaného z generace na generaci. Tavení a zpracování skla bylo tajemstvím, které se dědilo vždy z otce na nejstaršího syna. To je důvod, proč tradice byla tak klíčovým faktorem pro růst a rozvoj sklářství vůbec. Svým uměním vlastně oprašuji rodinné “stříbro” a do českého ručně vyráběného skla promítám své nápady a myšlenky.
Vím, že se zajímáte i o historii českého sklářství. Kdo anebo jaké období Vás nejvíce ovlivnilo?
Srdeční záležitostí je pro mě období 60. a 70. let v Československu. Jména jako Pavel Hlava, Josef Hospodka, Mária Stáhlíková, Ludvika Smrčková, Pavel Juda a mnoho dalších z té doby. Mám ráda jejich masivní hutně tvarované vázy, kdy se na materiálu ani barvách nijak nešetřilo. Daly by se občas považovat až za téměř kýčovité, ovšem pro mě jsou projevem řemeslné zručnosti a ničím nesvázané představivosti.
První kousek, který odstartoval moji sbírku, byl popelník z hutního skla po mé babičce. Daroval jí ho můj táta k narozeninám. Přestože byla silný kuřák, popelníčku si natolik vážila, že jej na popel nikdy nepoužila. Měla jej jako dekoraci v knihovně, a tak se pro mě zachoval v naprosto dokonalém stavu přesně tak, jak před padesáti lety opustil výrobní huť. Ráda bych skrze svou sbírku lidem toto tvůrčí období připomněla. Už nějakou dobu nosím v hlavě myšlenku na uspořádání výstavy.
Jaké vybavení používáte k práci?
Tak to je vcelku široká škála nástrojů, která souvisí s průběhem tvůrčího procesu a vývojem zakázky. Jako většina umělců, začínám skicákem a tužkou. Když si rozkreslím tvar a ujasním směr, kterým se design bude ubírat, přecházím k počítači a návrhu vtisknu konkrétní rozměry v 3D modelovacím prostředí. Vybudovat takový virtuální model je poměrně náročné, ale také velmi užitečné. Procesem renderování z něj mohu získat vizualizace, které pomáhají mně a klientovi udělat si prostorovou představu o finálním výrobku a jeho materiálovém řešení.
Když jsme oba s vizuálem spokojeni, přichází na řadu vzorování, tedy převést zatím abstraktní věc z počítače do reálného světa. Může se jednat o ukázky kovů nebo povrchových úprav, ale hlavně o vzorky skla. To vždy znamená cestu na sever do krásného prostředí Křišťálového údolí a do některé z jeho hutí a dílen. Tady začíná ten skutečně tvůrčí proces. Někdy vzoruji sama, využívám tak znalostí získaných v novoborské sklářské škole, díky které jsem se stala také brusičem skla. Ale foukané a hutně tvarované sklo přenechám do rukou zkušených mistrů.
Jak vypadá Váš pracovní stůl?
Popíšete nám, čemu se věnujete?
Většinou pracuji na zakázkách pro jednotlivé klienty do jejich soukromých rezidencí nebo reprezentativních prostor kanceláří (vstupní haly, recepce, konferenční místnosti). Jedná se o lustry nebo spíše o umělecké instalace navržené podle přání a potřeb klientů. Každý kus je originál, nejčastěji zpracovaný z ručně tvarovaného původem českého křišťálu. Mnoho lidí si to neuvědomuje, ale hutní sklo a způsob jeho zpracování je naším prastarým českým dědictvím. Abyste si mohli udělat představu, tak například Chřibská sklárna, která již dnes bohužel neexistuje, byla původně založena dokonce roku 1414.
S kým na zakázkách spolupracujete?
Kromě architektů spolupracuji s několika firmami jak už se zmiňovanou Preciosou, tak i se společností Sans Souci, kde se podílím na velkých zahraničních projektech a také pomáhám s estetikou a vývojem designu produktů.
Na jaké zakázce aktuálně pracujete?
V současnosti mám v běhu několik zakázek. Navrhuji originální světelnou instalaci pro vstupní prostory jedné kancelářské budovy na Vinohradech. V zahraničí řeším asi dvacetimetrový schodišťový lustr pro jednu z poboček hotelu Marriot. Také pracuji na limitované sérii váz inspirované naší sklářskou historickou tradicí, konkrétně tzv. Tereziánským lustrem. Ten se v různých podobách a proměnách dochoval až do současnosti. Ráda bych použitím některých jeho typických prvků v mé nové kolekci vzdala poctu tomuto českému fenoménu.
Moje designy nosí punc originality, takže člověk si domů neodnese jen krásnou vázu, ale také ideu, která stojí za jejím vznikem. Je to přidaná hodnota, další vrstva. Nenavrhuji jen sklo jako estetický objekt, vytvářím příběh či myšlenku, které jsou věčné a hlavně nerozbitné. (směje se)
Kde na Vás čtenáři najdou další informace a kontakt?
Ukázky mojí práce a kontakt najdou čtenáři na webu www.klaramikes.cz.
Děkuji za rozhovor
Zdroj a foto: Klára Mikešová, Preciosa
