Mám vánoce rád. Jím (denní spotřeba dosahuje týdenních hodnot), piju (denní spotřeba dosahuje nočních hodnot), hraju celý dny hry na komplu a užívám si toho, čemu hodně lidí říká „vánoční pohoda“. Jistě, pro každého mají ta dvě slova jiný význam, nicméně je to období, kdy i skákalní odpůrci oslavy obžerství a konzumu (ti naivní považují těchto pár dnů za největší narozeninovou párty v roce…) zaregistrují, že jejich okolí se mění.
Jenže občas si říkám, jestli to, co mám rád, jsou Vánoce. Třeba mi stačí ta výše zmíněná troška. Jsou ale tací, kteří z nějakého prazvláštního důvodu mají pocit, že jejich vnitřní nespokojenost se stavem věcí je třeba náležitě manifestovat. Vždycky jsem považoval za nejpříznačnější exhibici nějaké své osobní nedokonalosti tuning aut (mám na mysli především „vylepšování“ vzhledu). Existuje ale mnohem flagrantnější ukázka takové osobní frustrace – vánoční výzdoba domů. Jsou totiž tací, pro něž je pohled na rozsvícený domek roven účinku psilocybinu.
Díky vánocům tak tomuto druhu estetických deviantů nastávají blikající bakchanálie. Sedm miliard žárovek několikrát lemujících dvojdomek zahanbí i ten největší spoiler na rodinném Favoritu. Co na tom, že spodní patro stále obývají rodiče. Možná jsou dokonce pyšní na tento zářivý rodinný výron kreativity, jehož nebyl po celé generace nikdo z příbuzných schopen. Ať je to, jak je to, těžko jim to mít za zlé, když celou noc čekáte, až se ráno konečně setmí.
Já o nich zatím jen slýchával. Pravděpodobně jsem některého z nich někdy někde i viděl, jenže nebyly Vánoce a tak neblikajíc splynul s davem. Teď je ale místo, kde se všichni – tedy alespoň jejich tvrdé jádro – sejdou. Televizí Nova byla totiž vyhlášena Soutěž o nejkrásnější vánoční výzdobu. Úkolem bude především najít výtvor, který bude (slovy kreativního ředitele Novy) „vedle toho (nemám bohužel ani ponětí vedle čeho) hodně vánoční“ nebo „třeba vtipná trochu“ a dokonce i „lidská“ – trocha lidskosti jistě tak zvířecí soutěži může jen prospět.
A proč o tom píšu? Tak podle Novy prý „ohyzdnému balkonu vánoční světla lichotí“ – ale podle mě by mu 100% slušelo, kdyby ho někdo aspoň natřel. To je přinejmenším celoroční upgrade. Pan Karpet z Dolní Lutyně na Karvinsku by mohl dva dny, které věnoval do patetické výzdoby svého domu, použít třeba k hledání knihy o architektuře rodinných domů, kterou by si koupil za ušetřených 900 korun, které prý probliká za deset dnů. V Ústí nad Orlicí u pana Blažka by to zase chtělo každoročně nevylepšovat světelný cirkus, dát dráty ze 16 000 žárovek do sběrných surovin, zapomenout na svůj plán rozšířit panoptikum i na vedle stojící stodolu a koupit dětem něco hezčího, než annuální ostudu viditelnou ze sedmnácti kilometrů. A nakonec pan Zdeněk Vorlík – než stihl vyfotit svůj výtvor, někdo mu ukradl svítícího soba i se sáňkami, by si mohl konečně začít lámat hlavu nad tím, proč mu trvá dva dny, než vyfotí vlastní svítící barák. Jestli nakonec není lepší místo jednoho ukradeného soba (plus jedny sáňky) koupit cokoliv stejně hodnotného a alespoň si s tím zatopit v kamnech.
Reportáže o soutěži, důkazy existence Lux Deviatus a ukázky jejich projevů:
1) TV NOVA – Televizní nobiny 11. 12. (reportáž začíná 19:08)
2) TV NOVA – Televizní noviny 8. 12. (reportáž začíná 20:08)
._. Skákala
https://www.designportal.cz/nazory-komentare/Lux-Deviatus.html
13.12.08
