Martin Strnad (1976) pracuje jako grafický designér v předním českém studiu Heyduk, Musil & Strnad. Vystudoval pražskou Helichovku a VŠUP v Praze, od roku 2005 je členem TypoDesignClubu. Rozhovor, o studiu, členství v unii a práci ve studiu, vedl Martin Pecina.
Martine, studoval jste u Zdeňka Zieglera, který patří mezi naše nejvýraznější grafiky starší generace. Ovlivnil Vás nějak jeho způsob práce a grafického myšlení? Máte ze studií na umprumce uchovaný nějaký výrazný moment, který Vás profesně posunul, nebo jste jel od začátku po vlastní linii a školu bral spíše jako místo setkávání s kolegy?
Zdeněk Ziegler je opravdu výjimečná osobnost. Byl jsem na škole pod jeho vedením čtyři roky. Neustále si uvědomuju, jak jednoduše dokázal ze studentů získat maximum. Je to člověk, který disponuje obrovským citem, a to takřka pro všechno, s čím v designu pracujete (typografie, obraz, materiál). Jeho práce fascinují svou jednoduchostí a myšlenkou. Naučil jsem se od něj hodně a je to také dané tím, že jeho práce jsou mi právě svou jednoduchostí a nápadem velmi blízké. Je opravdu jedna věta, která na mě měla zásadní vliv, neboť se jí řídím dodnes: „Dobrý grafik se musí umět rozhodovat“. Přesně takový byl Ziegler.
Má absolutorium odborné školy nějaké okamžitě hmatatelné výhody? Byly pro Vás začátky a komunikace s prvními klienty a získávání zakázek snazší, nebo to nehrálo žádnou roli?
V praxi je to tak, že student se ve většině případů snaží získat nějaké zakázky a práci již při škole. Po absolutoriu má většina ze studentů, myslím hlavně v oblasti grafického designu, již několik zakázek za sebou a většinou je již rozmyšlena, jestli budou pracovat na vlastní noze, nebo se přidají do nějakého studia či agentury. To, kam se dostanete po škole, se formuje a rozhoduje již během školy. Dle mého názoru asi nejvíc záleží na tom, aby si student uvědomil, že školu nestačí pouze absolvovat, ale že ji musí co možná nejvíc využít. Škola je jedno z mála míst, kde je možné vyzkoušet, co Vás láká a kde jsou Vaše hranice. Jinak z počátku bylo asi nejtěžší naučit se ocenit svou práci a samozřejmě i prosadit. To Vás bohužel nikdo nenaučí.
Tance a slavnosti – katalog (2008)
Vaše studio se stalo členem Unie grafického designu. Co Vás k tomu vedlo? Potřeba sdružovat se, členské výhody, tichá podpora oborového sdružení? Nebo chcete změnit svět…
Poprvé jsme se o Unii dozvěděli až od Aleše Najbrta, který nám řekl o jedné z prvních velkých schůzek Unie, a to bylo také poprvé, kdy jsme se o Unii začali bavit. Od té doby jsme spíš tichým členem, ale nejsme členy kvůli potřebě se sdružovat či získávat výhody. Jsme přesvědčeni, že Unie poskytuje prostor pro kontakt s kolegy a možnost vyjádřit se k prostředí kolem designu. Je několik témat, ke kterým se právě Unie může vyjadřovat efektivněji než jednotlivec.
Jak vidíte šance oborového sdružení formovat svou činností okolní prostředí? Může parta lidí z oboru nějak formovat názor a rozhled laické většiny?
Ovlivnit určitě může, ale do jaké míry, to ukáže samozřejmě až čas. Je důležité, že Unie sdružuje profesionály a studia, která mají za sebou mnoho zkušeností a také přehled o tom, co je třeba změnit, aby měl design své místo a vhodné podmínky. Bude nějakou dobu trvat, než si například laická veřejnost uvědomí, že existuje nějaké sdružení, které se věnuje designu. Jako příklad bych uvedl komoru architektů, o které široká veřejnost ví a vnímá ji jako určitého garanta. Je na Unii, jak bude vnímána.
Čínská malba – přední strana obálky tří knih tří autorů v jednom balení (Galerie Rudolfinum, 2008)
Čínská malba – tři knihy tří autorů v jednom balení (Galerie Rudolfinum, 2008)
Pomáhá Vám zázemí studia nějak v komunikaci s klienty? Jste pro ně důvěryhodnější, když máte na jednom místě velkou hromadu počítačů a lidí?
Určitě ano. Během těch let jsme se setkali s několika projekty, které byly opravdu výzvou, jak co do rozsahu, tak do složitosti. Pak je opravdu klíčové, jak moc se můžete spolehnout na své kolegy. Klient samozřejmě u velkých zakázek přihlédne k referencím a zkušenostem z minulosti, ale vždycky je něco poprvé – a pak je na klientovi, jak moc Vašemu studiu věří. Většinou se setkáme osobně u nás ve studiu a projdeme jednotlivé fáze, jak vše funguje. Vysvětlíme, jakým způsobem zakázky vedeme a co mohou očekávat. Nemůžeme si dovolit nějakou zakázku nedokončit.
Práce v grafickém studiu má svá specifika a zákony. Pravidelný režim, pravidelné náklady, nutnost živit několik lidí, i když se zakázky nehrnou. Jak to zvládáte? Není to někdy omezující a frustrující?
My jsme tento pomyslný tlak dokázali vyřešit docela dobře. Máme stálý počet sedmi až osmi lidí ve studiu a dvou až tří externistů dle potřeb a rozsahu zakázek. Řekli jsme si, že ani nechceme být větším studiem a hrnout před sebou náklady. V tomto počtu jsme schopni udržet tvořivou atmosféru a víc se soustředit právě na práci. Je třeba říct, že je výjimečné, jací lidé se sešli ve studiu. Je to perfektně sehraný tým. Zodpovědnost a jednotlivé kompetence jsou přesně rozdělené. Dá se říct, že za těch deset let jsme se snad ani jednou nedostali do nějakých neshod, a to jak pracovních, tak osobních. Nemyslím tím samozřejmě zdravou diskuzi nad designem. Jinak ekonomickou část má na starosti kolega Musil, ten má naši plnou důvěru. Chod studia je jeho práce a dělá ji dobře. :-)
Vaše knihy bývají pravidelně oceňovány v každoroční soutěži Nejkrásnější české knihy. Nezačíná to být náhodou nuda? :-)
Cen z Nejkrásnější knihy si velmi vážíme, ale samozřejmě naše práce neděláme s cílem vyhrát nějakou soutěž. Většinou knihy přihlašuje zadavatel. Na Nejkrásnější knize je grafická uprava a vůbec celková práce grafika na prvním místě. Ocenění na takové soutěži je pro nás signál, že se povedlo vytvořit něco funkčního, něco, co má smysl. Vrátí se tím energie, kterou do dané knížky vložíte.
Ukázka z knihy Biedermeier k výstavě (Jízdárna Pražského hradu, 2008)
Ukázka z expozice výstavy Biedermeier (Jízdárna Pražského hradu, 2008)
Dělat dobrý design ovšem vyžaduje také kus obchodního talentu a schopnosti prosadit svůj názor. Tady asi seznam oborových cen může hrát svou roli. Jaké vlastně máte největší problémy s klienty? Dá největší práci prosadit svou koncepci, sehnat dobře připravené podklady, dostat za práci adekvátně zaplaceno…?
Je to přesně tak! Design je jedna věc, umět obhájit svůj nápad je druhá a ještě být adekvátně zaplacen třetí. Pokud pracujete sám na sebe, je dle mého názoru důležité mít od všech těchto schopností kus, ale to je ideální dar, který má málokdo. Nám vyhovuje, když se designér věnuje designu, DTP operátor přípravě a kolega přes obchod řeší finance. Těžko říct, co je největším problémem prosadit, ale ono se během jednání vše vyřeší tak nějak samo.
Lidem obvykle nedělá problém zaplatit za hmotné statky – tiskárně za plakáty, knihárně za lepenku… ale nápady se nedají uchopit, takže řada lidí se zdráhá za ně platit. Jakou máte zkušenost s oceňováním duševní práce?
Máte pravdu, ale je to samozřejmě klient od klienta. Snažíme se jednat pouze s takovým klientem, u kterého jsme si jisti, že ví, že design je pro něj přínosem, a uvědomuje si, že i dobré logo mu může přinést hmatatelné výsledky (nové klienty, důvěru zaměstnanců atd.). Pokud někoho přesvědčujete, většinou to nedopadne dobře a nakonec strávíte více času nad kalkulací než nad designem. Co je problémem, který řešíme, jsou kolikrát podtržené ceny některých konkurenčních studií. Získat zakázku za jakoukoliv cenu, může být z krátkodobého hlediska výhodné, ale dlouhodobě to nefunguje. Design není nic, co hrnete jako buldozer, ale věc, kterou se zabýváte a která musí fungovat. Pak je možné obhájit i odpovídající cenu.
Výstavní katalogy a sborníky k výstavě Slezsko – perla v české koruně (2007–2008)
Zdroj a foto: Martin Strnad
