Nestává se až tak často, aby člověk na zcela odlišných stránkách narazil na konkrétní designérský počin několikrát během jednoho dne. Když teda nepočítám iPad. O to víc potěší, jde-li o krajana. A jedná-li se o kamaráda nebo spolužáka, jde už o radost.
Produktový designér Jarek Juřica a grafická designérka Zuzka Lehutová, dohromady tvořící pod značkou Hubero Kororo, se ovšem postarali o radost dvojnásobnou. Obal CD Pappeltalks z hudebního labelu Uceroz je prostě skvělá práce, která si zaslouží větší pozornosti. Už když se obal začínal dělat mi Zuzka lehce naznačila, že na nějakém CD „s barvou“ dělá, ale na výsledek jsem si musel počkat.
Nechce se mi ovšem popisovat to, co si každý může přečíst na stránkách Hubera Korora. Co mě zajímá jsou historky ze zákulisí. Chtěl jsem nakouknout pod pokličku a dovědět se více o tom, jaký byl proces vzniku, jak se rodila myšlenka, jak reagoval klient, nebo jak to funguje a jakým problémům bylo třeba čelit.
Jak vznikl nápad realizovat obal CD touto formou?
Ten nápad vytvořit „panenský“ obal mě napadl už někdy snad ve druháku na favu (produktový design, ved. Zdeněk Zdařil), ale v místních podmínkách jsem to nechtěl mezi těmi šroubováky a auty moc vytahovat. Po zkušenosti, jak na klauzury nestačilo svítidlo z infuze (musel jsem dodělat ještě jedno svítidlo, ve kterém jsem „více pracoval s formou a nikoli jen konceptem“), jsem si tyhle věci do školy už přestal tahat. Kapačka byla tehdy málo „průmyslový“ design.
Příležitost se naskytla až minulý rok, respektive před vánoci 2008. Tý jo, to je doba, teď si uvědomuju. Ivan Palacký, který mimochodem často spolupracuje s Filipem Cenkem, sháněl někoho, kdo by byl ochotnej pro jeho nově vznikající label Uceroz vymyslet řadu obalů k jednotlivým albům. Brácha, který se s ním zná, mu o mě řekl a dal mu odkaz na mé věci. Podmínka byla, že to bude zadara. V našem oboru to je známé, buď zadara a nebo to hold pěkně zaplať. Nic napůl nejde, že?
Na jeho koncertě jsem už kdysi dávno v rámci festivalu Expozice nové hudby v Brně slyšel jeho projev a okamžitě mi bylo jasný, že ten obal na to bude jak ušitý. Byla to otázka jednoho mailu, abychom se dohodli. To jsem byl ještě ve Švédsku na School of Design v Lundu. O Vánocích jsme mu už se Zuzkou představovali náš koncept v rozpracované podobě. Komunikace byla díky mému pobytu ve Švédsku pouze online. Vzhledem k povaze a publiku bylo jasný, že nepůjde o velký náklad, takže myšlenka se na to hodila i co do množství.
Nepředpokládám, že se vše podařilo na první pokus. Nebo ano?
Původně jsem si myslel, že by to mohla být brnkačka, ale moje představa byla trochu mimo. Na to, jak je to nakonec jednoduchý, kolem toho bylo obstrukcí až dost, že nás to chvilkama i přestávalo bavit. Každý papír saje jinak, každá barva se chová jinak. Buď to nesálo vůbec, nebo to teklo všude kolem. Největší peklo bylo přijít na to, jak vyrobit kapsle tak, aby praskaly jen když „MY“ chceme a daly se uzavřít v domácích podmínkách (moc malé množství zastavit někomu linku kvůli pár mililitrům a ještě k tomu s barvivem). Celý vývoj jsme si průběžně fotili, Zuzka pořídila hezké fotky z experimentování s bublinkovou fólií. Vypadá to jako sado maso.
Zašel jsem nakonec ještě na veletrh obalových materiálů trochu se inspirovat, jak se plní šampon a takový ty jednorázový sáčky. Absurdní ale typické, čím jednodušší to je, tím složitější to bylo. Vevnitř je kapsle, která je svařená tak, aby se dala naříznout. V zářezu je šňůrka, která je propojena s pečetí. Jakmile zatáhneš, šňůrka řízne kapsli a ta vykrvácí.
Na takových věcech je nejdůležitější trpělivost (především zadavatele). Vývoj a sjednocení do rozumné podoby trval asi půl roku – samozřejmě ne vkuse ;) Myslím, že kdyby to mělo být čistě komerční, tak to budou jen tisky, bo na hraní by nebyly prostředky.
Od začátku se mi na Huberu líbí ta kooperace průmyslového a grafického designu. Jaká byla spolupráce tentokrát?
Zuzka je takový tichý společník v Hubero Kororo. Vedu ho sice já, ale rád přizívám ke spolupráci zvenčí. Chtěl bych, aby se tam potkaly věci, které mají společné to, co je v profilu. Takže se Zuzkou to bylo jasný od začátku, že ji do toho zatáhnu. Já jsem produktový designér, který sice rád navrhuje i obaly, ale jakmile je tam typografie atp., tak se toho mírně bojím (upozornění pro architekty, ani designéři si nelezou navzájem do zelí :). Jak mě s tím písmem naučí dělat, tak už jo, ale do tý doby ne. Původně to byla docela divoká grafika, ale nakonec vyhrála jednoduchost. Plná barva vevnitř, která se „rozlije“ ven.
Co teď a co potom? Jaká je situace kolem obalu nyní a jaké jsou plány do budoucna? Jedná se o první CD, ale naznačoval jsi mi něco, o čem sice nechceš ještě mluvit, ale minimálně dokládá, že tohle není konečná.
Label Uceroz je zkratka dvou slov – Učesán a Rozcuchán. Pod tímto labelem chce Ivan Palacký vydávat muziku, na které je často sám přítomen. Prvně vydává sérii Rozcuchán, což je patrné jak z muziky, tak z obalu. Hudba je hodně experimentální (Ivan Palacký hraje na amplifikovaný pletací stroj Dopleta 160). Mělo by vyjít vždy několik alb a momentálně připravujeme druhé v „rozcuchané“ řadě. V sérii Učesán by se mělo jednat už o méně abstraktní formu hudební (i obalové) produkce. Toto první album vyšlo už tak před půl rokem. Byly na to dost pozitivní reakce, prezentoval to tehdy jen Ivan Palacký skrze fajnšmekrovské hudební ziny. Musel se udělat dotisk. Jakmile se teď dostal i mimo hudební weby, úplně se po něm zaprášilo. Na jednu stranu jsem si říkal, že ta hudba je v tomhle případě důležitější než nějaký design. V době globálního pirátství mi to ale přišlo nakonec jako supr podpora, že se takováhle experimentální hudba dostane i k lidem, kteří by se k ní jinak možná nikdy nedostali.
Díky moc za možnost nahlédnout do zákulisí.
————–
Spodní strana obálky (hlazený nesavý papír) s již perforovanou kapslí.
Horní strana obálky (savý papír).
._. Skakala
https://www.designportal.cz/produktovy_design/Panobal.html
07.02.10
