V jejich logu se objevuje motto „architects support“. Jsou tu pro architekty, kteří hledají kvalitní a ojedinělé obklady a dlažby. Z nepřeberného množství výrobců, výrobků a stylů jim chtějí předat to nejlepší. „Architekti si vlastně náš sortiment sestavují sami,“ říká majitel firmy Archtiles Petr Kunt a dodává, že se necítí jako byznysmeni, ale jako servismeni.
Co pro vás znamená keramika?
Jsou to emoce. Není to jen černá a bílá, čtverec nebo obdélník, nutné vybavení chodby nebo sociálních zařízení. Keramika má bohatou historii. Doprovází člověka déle než železo. Když se keramika správně použije, může se v interiéru bez problému tvářit stejně hrdě jako dřevo, sklo nebo kámen. Navíc se v ní díky novým technologiím neustále něco děje.
Jak jste se k tomuto oboru dostal?
Celý můj život se odehrává v náhodách. Před 15 lety jsem potkal ženu, která v ČR zastupovala italské firmy. Začal jsem pro ni pracovat a dělal jsem agenta pro ČR. Tehdy jsem uviděl díru na trhu. Někdo dělá distribuci, další zásobuje koupelnová studia. Ta tu byla pro klienty. Nikdo se ale neuměl starat o architekty, neuměl jim nabídnout fundovaný servis. Začali jsme se tedy orientovat tímto směrem.
Takže vaším mottem je přístup k zákazníkovi?
Nechci, aby to znělo jako klišé, ale ano. Sice jsme na pozici obchodníků, ale nejsme primárně byznysmeni. Cítíme se jako servismeni, kteří lidem hledají řešení. Bylo by strašně jednoduché mít sortiment, který budeme tlačit na trhu, budeme mít skvělý marketing, vysoké ceny a exkluzivitu. My se to ale ve světě, který je založený na reklamě a konzumu, snažíme dělat jinak. Z nás ty prachy nejsou tak cítit.
Na druhou stranu je ale potřebujete.
Ano, musíme z něčeho žít. Já ale nedovedu sedět najednou ve dvou autech, nesním čtyři večeře za večer. Nemáme ambice rozrůstat se do firmy, která by aspirovala na největší firmu v ČR. Děláme jen ty třešinky na dortu. Vybíráme si projekty, u kterých víme, že jde opravdu o design, dobrou cenu a dobrý servis. Když někdo staví byty na kšeft, vybírá si firmy tohoto charakteru. Nás si spíš hledají firmy, kterým záleží na výsledku.
Váš showroom v 7. patře administrativní budovy je dost nezvyklý. Jen tak z ulice k vám zákazníci asi nechodí.
Nemůžeme začít tak, že v sedmém patře otevřeme firmu a budeme čekat, že někdo přijde. Musíme vyběhnout do světa a aktivně lidem ukázat, co umíme, jaký máme sortiment. Ten je zásadně odlišný od jiných firem v tom, že máme v portfoliu obrovské množství výrobců, ale od každého třeba jen jednu nebo dvě série. Sortiment si vlastně sestavili architekti svými požadavky.
Oslovují vás tedy spíše jednotlivci než firmy?
Je to různé. Buď jsou developeři, kteří za námi přijdou a nás to těší, nebo jsou developeři, kteří mají zaměření, jež je nám blízké, známe jejich práci a víme, že se jí opravdu pečlivě věnují. Pro nás je ctí se toho zúčastnit. Jdeme za nimi a oslovíme přímo investory, aniž bychom tušili, se kterým architektem aktuálně jednají. Na druhou stranu se ale velmi často stává, že architekti už nás znají a chodí za námi sami.
A když přijde člověk z ulice, že by chtěl novou koupelnu?
I to se stává, ale upřímně, v tomto směru jim zase tolik pomoci nemůžeme. Nejsme koupelnové studio a dost často klient hledá produkt z reklamy v „lifestylovém“ časopise, který u nás nenajde. Pak není snadné najít optimální řešení. Když je ale dostatek času, většinou nalezneme společnou řeč.
Jste ve fázi, kdy odmítáte zakázky?
Abychom byli schopni udržet servis, což zní jako hrozná fráze, musíme se v podstatě dostat do situace, že některé kšefty přenecháváme konkurenci. Cítíme, že to není šité pro nás. Není to o tom, že někdo přijde a chce tisíc metrů dlažby, my mu ji prodáme a tím to končí. Kdo má podobné očekávání, s tím se většinou nepotkáme. Vlastně to ani neumíme, aby to bylo o ceně a bez servisu. Párkrát jsme zkoušeli dělat třeba bytový dům, kde byla cena jediné měřítko. Ale vážně to není pro nás.
Jak hlídáte, že materiál bude použit kvalitně?
Ne vždy se to dá pohlídat, ne vždy se dá stavební firmě nadiktovat, jak to zadat pokladači. Ale jezdíme se dívat na stavby, hlídáme pokládky. I přesto, že za to nezodpovídáme.
Řekl jste, že design vyvolává emoce. Řídíte se tím ve svém životě i jinde?
Určitě. Když se podíváte na můj dům, možná není úplně standardní. A to samé s oblékáním. Jak se otevřeně snažíme chovat ke klientům, tomu podvědomě přizpůsobujeme i oblečení. Nechodím do práce v červeném kvádru a růžové košili. Nejsme byznysmeni, kteří si ráno u kafe přečtou Forbes a jdou vydělávat miliardy. Lidé, kteří k nám přijdou, se musejí bavit s člověkem, který je oblečený na úrovni, ale…
Když se vrátíme k samotným obkladům. Co si myslíte o kachličkách, které se tváří jako dřevo?
To mi přijde docela zvrácené. Mám keramiku rád, protože je to prostě tradiční materiál, který nové technologie neustále posouvají. Na druhou stranu ji ale degradují. Proč by keramika měla vypadat jako dřevo? Keramika je studená, dřevo teplé. Nemám to tak, že bych každý večer usínal a držel palce keramice, aby se udržela mezi „pravými“ materiály. Zároveň se ale snažím říct, že má v interiéru svoje místo. Proto teď třeba vznikl i náš Mezinárodní den kachliček, který se konal 21. května.
Co pro vás znamená Mezinárodní den kachliček?
Na trhu převládá napříč odvětvím jedna jediná filosofie – vyrobit co nejvíc něčeho, co přinese zisk tomu, kdo to vyrábí. Proto vzniká extrémní množství trendů. Třeba i ty kachličky, které se tváří jako dřevo. My chceme Mezinárodním dnem kachliček ukázat, že jedna věc jsou trendy, ale druhá věc je, že keramika má trvalou hodnotu a vůbec není potřeba podléhat trendům. Obecná veřejnost je v masáži reklamy. Kdyby si ale udělali jednou pěknou nadčasovou koupelnu, tak to koupelnové studio už nemusí nikdy víc navštívit. Obecně se lidem snažíme vysvětlit, že keramika nemusí být drahá, ani luxusní, ani kytičkovaná, ani trendová, že může být úplně obyčejná, jednoduchá a napořád.
Díky za rozhovor
