Tzv. tendruje se všechno a pořád. Nedávno se naše agentura zúčastnila tendru na nový vizuální styl České filharmonie. Musím říci, že to byla moc krásná práce a svět hudby skrývá v sobě opravdu spoustu kreativních přístupů, jak hudbu vyjádřit.
Proto mne také zaujal vizuální styl letošního hudebního festivalu Pražské jaro od Studia Najbrt. Bohužel to není z důvodů pozitivních, ač jsem velkým milovníkem typografie, ale právě naopak. Jednoduchý koncept založený na „zhudebnění plakátů“ dle mého nekoresponduje s hudebním festivalem. Ano, chvályhodná je úcta tvůrců k logotypu Františka Muziky, a to, že navázali na jeho„f“ zvoleným fontem Chronicle, ale to je dle mého málo. Zdá se mi, že je to pokus o to, být za každou cenu jiný.
Ta /dáá da dáá da / dáá da dáá/ dááá dáá da/ dááááá da / dááá dáá da/ dáá da dáá da / dááá dáá da / dáááááá……
Poznali jste? Ne? Tak tohle je klíčový „vizuál“ – logo celé kampaně. Klíčová skladba Má vlast Bedřicha Smetany, která každý rok zahajuje festival.
V porotě tendru zasedly osobnosti českého grafického designu (Petr Babák, Karel Haloun, Alan Záruba či Rostislav Vaněk). Všech si opravdu vážím, ale přesto se zde nemůžu zbavit dojmu, že se příliš zahleděli do modrobílých návrhů, do krásy fontu a na hudbu a na návštěvníky, zejména zahraniční, či milovníky hudby zapomněli.
Lucie Schwarz
https://www.designportal.cz/loga-corporate_design/prazske-jaro-typograficke.html
21.04.10
