Tomáš Zábranský je rok na volné noze a podle jeho slov to jde lépe než čekal. Je mu třicet a po několika letech strávených vizualizacemi pro architektonická studia se rozhodl naplno věnovat samostatné tvorbě, kterou do té doby stíhal jen po večerech. O tom, že nešlápl vedle, svědčí i jeho úspěch v soutěži Master of Crystal. Přinášíme vám rozhovor, ve kterém můžete mrknout na jeho tvorbu a nakouknout můžete i na jeho pracovní stůl.
Ve třiceti, už začínám mít představu, co by mohlo být dál.
Vaše cesta k produktovému designu nebyla úplně přímá. Přiblížíte nám ji?
Vezmu-li to postupně – jsem původně truhlář/nábytkář — jsou lidi, co v patnácti fakt neodhadnou, co chtějí po zbytek života dělat. Takže následovala nástavba a díky přípravce na přijímačky u Jaroslava Valečky jsem se dostal na Environmental design v Liberci. Pro stresaře stresující, ale zároveň hodně posouvající ždímání vlastního skrytého potenciálu (nebo já nevím čeho) v ateliéru Leony Matějkové – to je něco, na co často a rád vzpomínám, protože to mi dalo asi nejvíc.
Proč jste si po škole vybral práci pro architektonické studio?
Koncem školy jsem si namísto ateliéru pořídil dvě děti, ženu a spoření utopil na rekonstrukci bytu. Pro jistotu jsem tedy na několik let zakotvil u architektů, kde to bylo především o klasických archviz. Konečně asi před rokem jsem si řekl, že už mám dost tvoření jen po večerech. Šel jsem si po svých a funguje to mnohem lépe než jsem čekal. Takže nyní, ve třiceti, už začínám mít představu, co by mohlo být dál.
A kde sám sebe vidíte za dalších deset let? Plánujete takhle dopředu?
Neupínám se k žádnému dlouhodobému cíli. Letos mám v plánu pustit se do VR a už dlouho mě láká videomapping. S kamarádem čalouníkem bychom rádi dali dohromady několik kousků nábytku. Jo a k Vánocům jsem dostal kurz na hrnčířském kruhu, tak se těším, až si vytočím hrnek :)
Jak hodnotíte svou účast v soutěži Master of Crystal? Co Vám soutěž přinesla?
Takové „moje poprvé“ se sklem. Bylo ohromně zajímavé zjišťovat během celého procesu jaké jsou/nejsou limity skla. Přineslo mi to chuť pustit se do dalšího ročníku Master of Crystal.
Do finále jste se dostal se šperkem. Je to oblast, která Vás baví?
Rozhodně. Myslím, že šperk je možné krásně nechat prolnout s myšlenkou v pozadí – že to unese. Baví mě hledat nebo vytvářet nějakou přidanou hodnotu. Tu možnost teď vidím právě v oblasti šperku.
Na univerzitě v Liberci jste studoval design prostředí u Leony Matějkové. Proč jste si vybral právě tento obor?
Jako mnoho jiných mě v první řadě zaujalo jméno Bořka Šípka (několik ateliérů jsem dělal také u něj) a pak také odlišnost tehdejšího libereckého Environmental designu od ostatních oborů zaměřených na design – tedy důraz na koncept a svoboda v tvorbě – nikdy se nejednalo primárně o produkt, ani o architekturu, ale o přístup k dané věci (popravdě jsem tomu přicházel na kloub po celou dobu studia). A taky jsem si chtěl vyzkoušet, jestli se dá žít mimo Prahu.
Vyberete 3 práce, které bychom si mohli blíže představit?
Raději než tři „signature“ práce bych vybral tři obory, kterými se zabývám.
Master of Crystal
Soutěžní práce ve finále soutěže Master of Crystal s názvem Bylo | Nebylo. To je jedna z cest, kterou bych chtěl jít dál. Vytvářet koncepty, hledat silné momenty a teprve na základě těch něco vytvářet.
Tento šperk symbolicky znázorňuje pocit. Je do něj zaklet pocit nedokonalosti, pochybení, negativní zkušenosti skrze jakousi jizvu. Ta je mou součástí. Zarytá do mě. Definuje mě. Proto je přetavena v něco krásného. Nelze ji skrýt – snad jen zahalit – proč taky? Jsem to já. Materiál: sklo a zlato. Jedna strana čirá, druhá matovaná.
Návrhy interiérů
…jsou další oblastí, které se věnuji. Zde je můj aktuální návrh bytu ve Vršovicích, který nyní připravuji na realizaci. Bez zbytečné extravagance, ale s důrazem na jasné linie, vzdušnost, světlost. Potlačené, zemité tóny s několika výraznými černými akcenty. Moderní byt, který by se neměl okoukat ani za několik let. Zároveň jsou tyto obrázky ukázkami vizualizací, jejichž tvorbou se hodně zabývám.
Návrhy ze šuplíku
Několik produktů ze šuplíku (3D skic), které se konečně chystám uvést do života.
Například autíčka. Ty zkrátka nutně potřebuji, protože mám doma dva kluky. A samozřejmě těžko říct, jestli je lepší letadlo, nebo auto – tohle je kombinace auťáku s několika prvky odkazujícími k letectví. Vzniklo, když jsem potřeboval testovací model na vyladění 3D tiskárny pro lehce ujetý (v dobrém) hostel Meet Me 23 (mají na recepci 3D tiskárny). Vytisknutý prototyp je úspěšně otestován na dětech, takže by to mělo fungovat.
Betonová skorokoule je v tomto případě exteriérové osvětlení do zahrady. Přes den fungující jako svébytný, přitom neokázalý objekt. Večer pak dekorační osvětlení zahrady, terasy, chodníčků. Vznikl jako doplněk – drobný šperk pro zahradu. Inspirací byl obyčejný zahradní žampion, který se zakulacoval a zakulacoval… Dvě až tři velikosti, spolu s možností libovolného natočení koule, zaručují dostatečnou variabilitu a možnost kombinací. Výrobu nyní připravuji společně s brněnským Betonio.
Koncept tohoto ohniště původně vznikl do soutěže WerkDesign. Šlo o propojení produktu Třineckých železáren s ohněm, jakožto živlem, který železárny uvádí v život a s užitným objektem pro lidi. Proto vzniklo ohniště jako místo společného setkávání lidí v kruhu u ohně. Tělo je tvořeno strukturou z válcovaného drátu tak, aby nespoutávala oheň více než je nutné a nechala v okolí rozehrát hru světel a stínů.
Nevím, jestli si to nějak počítáte, ale která zakázka Vám vzala nejvíc času?
Neřekl bych, že mi nějaká zakázka vzala čas. I když jde třeba o nějaký méně atraktivní a zdlouhavý projekt, vždy se ho snažím vytěžit tak, abych se třeba něco přiučil nebo se v něčem zlepšil. Hodně času nyní trávím zakázkou na exteriérové vizualizace cca dvaceti domů a mnoha dalších sousedících fasád, které mají nahrazovat reálné fotky. A protože jde o historické fasády v centru Prahy, je to docela piplačka. Čas raději nepočítám.
Vzhledem k vašim „truhlářským“ začátkům bych tipoval, že Vaším nejoblíbenějším materiálem bude dřevo. Nebo se pletu?
Díky za ty uvozovky :-D Ale je to tak, dřevo mám moc rád, vnímám ho jako určitou jistotu. Když je čas, rád s ním pracuji i manuálně. Třeba teď na jaro chystám pro prcky zahradní domek. Vlastně spíš bunkr. Ale je pravda, že si poslední dobou víc hraju i s jinými materiály.
Jaké vybavení používáte k práci?
Analog: krásný skicák od Papelote + ty nejhorší možné tužky a propisky, které se mi dostanou do ruky, protože je neustále ztrácím. RALkovník a hromadu dalších vzorkovníků.
Digitál: základ je myš, občas tablet. CPU: obyč. osmijádro, 32GB RAM, GPU: RTX 2070. A především Blender. Jedna sestava doma, druhá v práci. Když na jedné pracuji, druhá renderuje.
Jak vypadá Váš pracovní stůl?
Nijak zvlášť personalizovaný. Pronajímám si pracovní koutek v Karlíně, takže tu nejsem sám. Ale protože mám kolem sebe skvělé lidi, tak je to perfektní. Navíc víc hlav, víc ví.
Zmiňoval jste jako svoji poslední práci návrh interiéru. Je to stále to, čemu věnujete nejvíce času?
V tuto chvíli asi ano. Společně s tvorbou vizualizací, což jsou interiéry, exteriéry, produkty, prostě všeho možné… Od orosených půllitrů s pivní pěnou pro Česko-Ekvádorský pivovar až po postapokalyptickou kampaň pro Playstation. Ale ideální představa, do které to směřuji, je mít rozdělené na cca třetiny interiéry/vizualizace/produkty a k tomu nějaký ten čas na experimenty.
Pracujete raději sám nebo v týmu?
Pokud nejde o vizualizace, kde jsem zpravidla koncovým hráčem, tak myslím, že je vždy potřeba nějaká forma spolupráce – kolegové, výrobci, dodavatelé. Ale chápu, na co se ptáte. A momentálně si docela užívám, že v tom jedu sám.
Na jaké zakázce aktuálně pracujete?
V různých fázích to teď je 6 interiérů a 6 větších vizualizačních projektů. Pak ty zmíněné produkty a ještě pár drobností typu logo pro kamaráda, apod.
Kde na Vás čtenáři najdou další informace a kontakt?
Na Instagramu a slibuju, že si udělám čas a trochu ho zaplním.
Děkuji za rozhovor
Zdroj a foto: Tomáš Zábranský, Preciosa
