Na milánský veletrh musí návštěvník přijet připraven. Neexistuje vlastní oficiální stránka se všemi událostmi, festival vlastně nemá ani svůj oficiální název. I Saloni Milano je jen částí z celé události. Jde o půl kilometru čtverečního velké výstaviště na okraji města. Zde veletrh před 52 lety začal.
I letos se pavilony naplnily návštěvníky. Své nejnovější produkty zde vystavují ty nejrenomovanější firmy v největších stáncích s nejkrásnějšími hosteskami a pokud nejsou nej, tak se tak alespoň tváří. Na druhou stranu designu dychtivý návštěvník zde jen marně hledá překvapující inovaci či nový pohled na věc. A po designérech samotných zde není, kromě reklamních spotů, ani památky. O nových produktech jsem zde mohl hovořit pouze s obchodníky.
Jedna výstavní hala je ale výjimkou. V Salone Satelite, pavilonu vybraných designérů do 35 let, je možné mluvit s tvůrci samotnými. Mladí vystavovatelé jsou zde daleko aktivnější. Nesnažili se mě přesvědčit o tom, že je jejich židle levnější a zároveň kvalitnější než ta vedle. Mluvili o tom, jak se na veletrh dostali, proč konkrétní projekt vystavují a jak k němu došli. Salone Satelite byl inspirativním osvěžením v záplavě komerce a důmyslné reklamy.
Dva příklady za všechny.
Sedací nábytek, nebo obraz?
Vtipná byla práce Canavas od japonského studia Y-O-Y. Sedací nábytek, nebo obraz?
Canvas, zdroj: yoy-idea.jp
Stolička Trinity
Elegantní řešení nabízí stolička Trinity od dalšího japonského designera Junichiro Oshimi ze studia Designsoil.
Trinity, zdroj: designsoil.jp
Město jako galerie
Po návštěvě Salone Satelite už nešlo pokračovat dále po stáncích se sladkými reklamními bonbóny a lesklými fotografiemi „nových židlí”, vyrazil jsem do města. Tam se totiž nachází zcela jiný milánský veletrh. Několik zón roztroušených po Miláně vytváří dojem, že každá ulice má svoji malou galerii a ty se na šest dní stmelí do skupin s názvy jako Zona Tortona, Ventura Lambrate, nebo Zona Brera.
Ventura Lambrate, zdroj: oficialni foto od Nicole Marnati
Výstavní prostory jsou nejen v muzeích či galeriích, ale zároveň vznikají nové alternativní v místních garážích, skladech a kavárnách. Měl jsem možnost kdykoliv si odpočnout a vyrazit opačným směrem do klidnějších úzkých uliček, vylepšilo se počasí a celý veletrh tak najednou ukázal svoji sílu. Italská metropole, její atmosféra a její život, tvoří základ každoročního veletrhu. Někdy je to právě atraktivita samotného Milána, která musí nahradit rozpačitou informovanost o událostech na veletrhu.
Skvělá výstava proběhla v technickém muzeu v centru Milána. Celá expozice „Most”(Most- museum of science and technology) využívala stálých exponátů muzea jako pozadí k novým produktům. Vystavoval zde Tom Dixon, studio Job, polská škola School of form, nebo česká nábytkářská firma Lugi.
V Zóně Ventura Lambrate (zejména holandský design) vystavovaly i vzdělávací instituce Willem de Kooning Academy, Alvar Alto university, Design Academy Eindhoven, a také pražská VŠUP. Zaujala mě skládací židle od Iana Stella (absolvent Rhode Island school of design), která se z židle stává stoličkou a ze stloličky znovu židlí. V záplavě nábytku, byly mnohé studentské projekty příjemnou alternativou. Například slimáčí farma Lieseke Schreuder.
Z židle stolička, ze stoličky židle
Femten, zdroj: ianstell.com
Italský svátek designu udržuje silnou tradici minulých ročníků a rozhodně je veletrhem, kde lze nalézt to nejkvalitnější ze současného interiérového designu. Lepší organizace by mu ale pomohla nasměrovat návštěvníky na mnohé inspirativní události, které jsou často ještě o něco zajímavější než to „nejkvalitnější”.
Autor
Josef Trojan
Design portal
https://www.designportal.cz/akce-vystavy/saloni-milano-2013.html
03.05.13
