V posledních dnech jsme takřka zahlceni záplavou nových vizuálních stylů a logotypů, které mají jeden hlavní společný rys — kontroverzní odezvu. Nejde o módní trend. Snad každá známější značka se po představení nové image stane terčem kritiky, posměchu nebo je napaden průběh jejího výběru.
Letošní ročník Letní filmové školy byl těchto trapasů ušetřen — zřejmě protože zadavatel přistupoval k soutěži korektně a vítězná práce vyhrála opravdu zaslouženě.
Autorkou vítězného návrhu je Věra Marešová, absolventka ateliéru grafického designu a vizuální komunikace při VŠUP, v současné době externí grafik České televize. Požádal jsem ji a paní Zemánkovou, tiskovou mluvčí LFŠ, o zodpovězení několika otázek…
Na úvod několik slov o Letní filmové škole…
Lenka Zemánková (LFŠ): Tradice pořádání LFŠ vznikla v polovině šedesátých let, kdy začala pravidelná letní setkávání zástupců filmových klubů. První letní seminář se uskutečnil v roce 1964 v Čimelicích a čítal necelých padesát účastníků. Promítaly se kvalitní umělecké filmy, na které divák v běžné distribuci nemohl narazit, přednášky vedli naši přední filmoví odborníci. Cílem bylo umožnit setkání organizátorů a lektorů filmových klubů a prohloubení jejich odborného vzdělání.
Tradice každoročně pokračovala, nejprve pod názvy Seminář filmových klubů a Seminář pro členy filmových klubů, od roku 1975 pak poprvé pod novým názvem Letní filmová škola. Během své dlouhé historie se LFŠ konala na několika místech naší republiky — v Čimelicích, Hořovicích, Písku, Uherském Hradišti, Trutnově, Strážnici, Světlé nad Sázavou a Jihlavě. Od roku 1992 se natrvalo usadila — s jedinou výjimkou (v roce 1997 se LFŠ kvůli povodním přesunula do Jihlavy) — v Uherském Hradišti, které ji přijalo za svoji a rok co rok se snaží vytvořit co nejlepší prostředí a podmínky pro konání tohoto filmového svátku.
Věra Marešová: Filmovku považuji za akci kde je možné napřímo debatovat s odborníky, účastnit se různých workshopů a hlavně shlednout spousty filmů.
Myslím, že Filmovka měla před sebou letos náročný ročník, kdy bylo určitě mnohem více zaostřeno na celý průběh a organizaci LFŠ s ohledem na změnu vedení.
Jak nakonec letošní ročník dopadl?
Lenka Zemánková (LFŠ): Letošní ročník byl v mnohém přelomový a to nejen kvůli odchodu Jiřího Králíka z pozice ředitele LFŠ, kterou zastával od roku 1993. Filmovka se potýkala s třímilionovým dluhem z loňského roku a se ztrátou serióznosti u mnoha partnerů. Naštěstí město Uherské Hradiště na svém zasedání zastupitelstva v půli dubna Letní filmovou školu jednoznačně podpořilo a poskytlo dlouhodobou půjčku, takže jsme po velké nejistotě konečně věděli, že filmovka letos bude. Oproti minulým ročníkům jsme plánovali komornější akci, program jsme rozdělili do více propracovanějších sekcí, pozvali méně hostůຯ
Samozřejmě problémům jsme se nevyhnuli, například mnozí diváci neblaze nesli omezení hasičů ohledně sezení mimo sedadla. Navíc akreditovaných bylo nakonec podstatně více, než se ještě týden před filmovkou zdálo, takže nedostačovaly kapacity a hodně návštěvníků mělo problém dostat se na vybraná představení. Právě tato situace byla podnětem k zastavení vydávání nových akreditací.
Každopádně Letní filmová škola byla nakonec pořadateli, odborníky a mnohými návštěvníky hodnocena kladně. Rozhodně se posunula více ke svým vzdělávacím kořenům. Příští rok hodláme všechny nedostatky napravit, navýšíme kapacity a program bude sestavován pečlivěji vzhledem k nasazovaní atraktivnějších filmů do větších sálů.
Věra Marešová: Hned když jsem přijela, začala jsem fotit aplikace a zkoumat jak vizuál funguje. Zajímalo mě hlavně jak jsou vytištěná trička, katalog, filmové listy a také jak se to lidem líbí nebo nelíbí.
Jak v praxi nakonec návrh dopadl?
Lenka Zemánková (LFŠ): Výborně. S Věrkou byla úžasná spolupráce a to jsme jí dávali pořádně zabrat! Nezalekla se ale ničeho a musím říct, že všechno, co vytvořila, je skvělé. I když jsme si na ni nachystali lahůdky — například krasohledy.
Věra Marešová: Návrh dopadl, myslím, dobře. Pro mě je důležitá hlavně reakce lidí — jak oni strávili změnu. A samozřejmě také reakce grafiků… :)
Komunikace s LFŠ byla naprosto bez problému — v celém týmu jsou mladí a velice schopní lidé.
Jak jste vlastně došli k nápadu uspořádat soutěž?
Lenka Zemánková (LFŠ): Již více než deset let bylo hlavním motivem vizuálu LFŠ oko a tvůrcem byl stále jeden grafik bez jakékoli snahy o změnu. Tento monopol na vizuál jsme chtěli přerušit. Tušili jsme, že by se mohl najít někdo, kdo dá LFŠ nový šmrnc a zaujme další lidi. Navíc je vždycky příjemnější vybírat z více než dvou návrhů…
Na Designportálu je stále dostupné zadání soutěže. Jaký byl její průběh?
Lenka Zemánková (LFŠ): Do soutěže se přihlásilo 40 grafiků či grafických studií. Někteří poslali i více návrhů, takže bylo z čeho vybírat. Do druhého kola postoupili čtyři grafici, které vybírala pětičlenná komise. No a ve druhém kole byla Věra Marešová již jasnou vítězkou nejen mezi členy komise, ale i mezi samotnými soutěžícími.
Věra Marešová je i přes své mládí zkušenou grafičkou a tak měla celý vizuál perfektně promyšlený a rovnou jej aplikovala na všechny možné výstupy. Hned bylo jasně poznat, že její návrh je velmi dobře použitelný nejen na tiskoviny, ale například i na trička či další propagační materiály.
Hodně se opakovaly „klišoidní“ motivy — třeba filmový pás nebo filmová klapka, čemuž jsme se chtěli rozhodně vyhnout. Děkuji všem, kteří se soutěže zúčastnili a zejména těm, kteří souhlasili s vystavením svých návrhů během LFŠ.
Jaký byl průběh tvorby vítězného návrhu?
Věra Marešová: Stěžejním tématem pro můj návrh byla magie. Zadání znělo „nový jednotný vizuální styl Letní filmové školy“ a proto jsem se určitě nechtěla vracet k oku, které bylo dlouhou dobu motivem filmovky.
Chtěla bych zmínit, že součástí byla také znělka LFŠ, kterou na základě mé grafiky vytvořil a animoval Tomáš Kanda, hudbu propůjčila skupina DVA a o zvuk se postaral Tomáš Šlápota.
Zúčastnila jste se v minulosti i jiných soutěži?
Věra Marešová: Nějaké soutěže proběhly přímo na ateliéru VŠUP, ale to považuji za semestrální úkoly. Dále jsem se zúčastnila soutěží, které vyhlásilo bývalé Design Centrum ČR.
Za úspěch považuji, když jsem vyhrála soutěž na logotyp a jednotný vizuální styl města Brna. Za největší úspěch považuji to, že je tento styl i aplikován. S magistrátem (kanceláří Strategie města Brna) byla velmi dobrá spolupráce.
Zajímavé soutěže jsou i mimo ČR, například soutěž na návrh loga Architecture for Humanity, Byla jsem velice rádá, že jsem postoupila do užšího výběru z tak velkého objemu poslaných návrhu.
Poslední soutěž, které jsem se účastnila, byla soutěž o logo na UP Olomouc. Bohužel nemám k dnešnímu dni žádnou odezvu. Mám pocit, že se mi nepodařilo můj návrh prosadit (děkuji za podporu Unii grafického designu).
Jak jste se vlastně dostala ke grafickému designu?
Věra Marešová: Na střední škole v Brně (SŠUŘ) jsem byla v ateliéru vědecké ilustrace. Pozvolna ovlivňována grafickým bienále jsem doputovala k grafickému designu.
Hodně mě ovlivňovala grafika mého otce, který je architekt, a veškerá grafika měla jednoduché zkratky, barevnost byla plošná, vše bylo jednoduché.
Samozřejmě mne ovlivnily i různé časopisy. Často jsem navštěvovala Designcentrum v Brně, kde bylo možné si časopisy půjčit domů. Dnes to již bohužel možné není.
Jaký je Váš názor na úroveň tuzemského grafického designu a vizuálních stylů?
Věra Marešová: Je těžké to shrnout do jedné krátké odpovědi. Společnost zatím bohužel nepovažuje grafický design za obor, kde je potřeba dodržovat určitá pravidla.
Všem doporučuji podívat se na knížku CI.CZ (Michal Richtr, Alan Záruba) a navštivit Bienále grafického designu v Brně.
Máte nějaké rady nebo doporučení pro potencionální zadavatele a účastníky soutěží a výběrových řízení?
Lenka Zemánková (LFŠ): Vůbec bych si netroufla nějaké rady udělovat. Myslím, že na to jsem málo zkušená. Stačí si prostě dopředu stanovit pravidla a těmi se pak řídit. To je všechno.
Věra Marešová: Doporučuji vždy zvážit rozsah dané zakázky, co vše bude v případě výhry nutné navrhnout a zrealizovat. Návrh je dobré průběžně konzultovat s dalšími grafiky, ale to by mělo být u každé zakázky.
Chystáte se vyhlásit soutěž i pro příští rok?
Lenka Zemánková (LFŠ): Ještě jsme se o tom nebavili, ale myslím, že se nám soutěž velmi osvědčila a já bych do toho rozhodně šla znovu. Podobně jsme loni vyhlásili i soutěž o vizuál Projektu 100, která se nám také vyplatila, takže myslím, že není proč váhat.
Chcete něco dodat na závěr?
Lenka Zemánková (LFŠ): Chci moc poděkovat Věrce Marešové.
Věra Marešová: Jsem ráda, že jsem mohla navrhnout a realizovat letošní LFŠ a teším se na další ročník a nový vizuální styl!
Jiří Sekera
https://www.designportal.cz/rozhovory/vera-maresova-rozhovor-lfs2008.html
09.10.08
